Také devětatřicátá mezinárodní konference Drůbež 2012 pořádaná 18. až 19. října v Brně přinesla drůbežářské praxi zajímavá témata. Vedle klíčové zdravotní problematiky, v jejímž rámci například odezněly prezentace na téma kokcidiózy krůt, koliinfekce nebo salmonelózy u drůbeže, měla tradičně dvoudenní akce na programu ještě aktuální informace z oblasti výživy, genetiky a technologie chovu.
Nejen z řad chovatelů, ale i veterinárních lékařů, výrobců krmných směsí a dalších zájemců o chov drůbeže je o podzimní konferenci pořádanou českými národními pobočkami Světové drůbežářské organizace (WPSA) a Světové veterinární drůbežářské organizace (WVPA) velký zájem. Ten se odvíjí především od vysoké úrovně zajímavých prezentací jak domácích specialistů, tak jejich zahraničních kolegů, kteří letos přicestovali z Francie, Nizozemska, Velké Británie, Izraele a Portugalska.
Oxidativní stres a jeho korekce
Jedním ze zahraničních hostů odborného programu úvodního dne mezinárodně koncipované akce, kterou režíroval prezident české pobočky WPSA Ing. Pavel Trefil byl i Fabrice Robert ze společnosti CCPA (Conseils et Compétences en Productions Animales). Francouzský specialista, který je vedoucím výzkumného ústavu zaměřeného na chov a výživu zvířat se ve svém příspěvku zaměřil na význam oxidativního stresu z hlediska prevence zdravotních rizik.
„Příznaky oxidativního stresu nejsou na první pohled vidět, zjistí se až z výsledků testu krevní plasmy. Změny probíhají na úrovni buněk, respektive v mitochondriích, kde vznikají reaktivní kyslíkové metabolity (ROM), které poškozují buněčnou strukturu. Během oxidativního stresu produkované metabolity jsou poměrně stabilní molekuly a v krvi je lze snadno detekovat. Zatímco takzvané ROM testy a BAP testy, což jsou testy založené na hodnocení biologického antioxidačního potenciálu se běžně využívají v humánní medicíně, v drůbežářské praxi nejsou rozšířené. V našich pokusech na jednodenních kuřatech jsme sledovali úroveň hladiny reaktivních kyslíkových metabolitů a aktivitu antioxidantů v krvi pro účely stanovení fyziologického rozsahu hodnot a vyhodnocení vztahu mezi zjištěnými hladinami těchto biamarkerů oxidativního stresu a celkovou užitkovostí. Po definování norem a limitujících hodnot jsme mohli začít s diagnostikou také u drůbeže,“ uvedl zajímavou problematiku Fabrice Robert.
Z vystoupení francouzského odborníka dále vyplynulo, že oxidativní stres je diagnostikován u drůbeže, jež byla vystavená různým stresovým faktorům zahrnujícím například nevhodné mikroklima stájového prostředí, virové, bakteriální nebo parazitární infekce.
„K oxidativnímu stresu jsou vnímavější linie kuřat selektované na vysokou užitkovost, u nichž tak ve spojení se sníženou odolností hrozí zdravotní komplikace. Tento stav lze korigovat zvýšením hladiny antioxidantů v krvi prostřednictvím krmné diety bohaté na vitamíny, zejména E, A, C a stopové prvky, z nichž má příznivou odezvu zejména synergické působení zinku, selenu a mědi. Ke stejnému účelu lze použít i některé rostlinné extrakty, obsah antioxidantů je však u těchto přírodních zdrojů bohužel nevyrovnaný. Samozřejmě, že antioxidanty lze drůbeži nabídnout nejen v krmivu, ale i v pitné vodě,“ konstatoval reprezentant společnosti CCPA.
Genetika pro praxi
Tématem využitích moderních biotechnologických postupů u drůbeže se ve svém vystoupení zabývali hned tři zástupci české vědy a výzkumu. Profesor Ing. Jaroslav Petr, DrSc. vzbudil pozornost posluchačů velmi poutavou přednáškou o genetických modifikacích, tedy o organismech, které vznikly cíleným zásahem do dědičné informace činností člověka. Využívají se k produkci léků nebo k získání zemědělských plodin s novými vlastnostmi. V hledáčku genových inženýrů jsou přirozeně také geneticky modifikovaná hospodářská zvířata, není však vůbec jisté, zda se jejich produkty dostanou na náš stůl.
„U savců je tvorba geneticky modifikovaného organismu relativně jednoduchá, genový konstrukt se jednoduše zapraví do buňky. U ptáků je to složitější, jedna z využitelných metod přenosu části cizorodé DNA je založena na přirozeném cyklu retrovirových vektorů, které propašují do buňky požadovanou informaci. Další možností je transplantace primordiálních gonocytů (PGC) nebo spermatogonií. Transplantací cizích pohlavních buněk byl vytvořený také známý kohout Eda, který je živým důkazem toho, že i česká věda má v branži lidi na světové úrovni. Pokud jde o hospodářská zvířata, tak proces schvalování genetických modifikací je nejdále v USA , kde již prakticky schválili geneticky modifikovaného lososa a prase. Možnosti se otevírají i pro genetické modifikace drůbeže. Nabízí se získat například drůbež odolnou k ptačí chřipce nebo s enormně posíleným růstem, jejíž maso a vejce budou bohaté na omega – 3 polynenasycené mastné kyseliny,“ vyjmenoval profesor Petr.
Podobně jako Američané vidí v biotechnologiích budoucnost také Číňané, kteří na rozvoj této oblasti výzkumu vynakládají opravdu velké prostředky. Bohužel, zatím úplně jinou pozici zaujímá Evropa, které tak ujíždí pomyslný vlak. Toto konstatování potvrdil také Ing. Pavel Trefil, DrSc. z akciové společnosti Biopharm (Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv v Pohoří–Chotouni), který se tvorbou transgenní drůbeže aktivně zabývá.
„Znalostí z oblasti torby zárodečných chimér, tedy blastodermálních buněk a dále transplantace vaječníku a varlat lze využít také pro záchranu ohrožených druhů ptáků. Do technologie využití primordiálních gonocytů a spermatoginiálních buněk za účelem navrácení vymírajícího ptačího druhu do přírody investují velké prostředky Spojené státy Americké, Japonsko a Arabské emiráty. Například Japonci využívají výše zmiňované biotechnologické postupy na záchranu chřástala okinawského. V Abu Dhabi šejkové na zvýšení početních stavů dropa obojkového postavili moderní výzkumnou stanici, kde jsou dva tisíce zaměstnanců, včetně specializovaných týmů vědců z různých koutů světa,“ poznamenal ředitel úseku výzkumu a vývoje zmiňovaného středočeského výzkumného ústavu.
Podlahový chov nosnic
Jedním ze zahraničních přednášejících druhého konferenčního dne, kterému předsedal prezident české pobočky WVPA MVDr. Karel Kovařík byl Winfried van de Laar, manažer nizozemské společnosti Vencomatic. Ve svém vystoupení hovořil o technologickém vývoji komerčního chovu nosnic v Nizozemsku. Jestliže dříve se zde v malých prostorách chovali víceúčelové slepice, od 60. let minulého století se na trhu objevili specializované hybridní snáškové kombinace slepic, které se začaly chovat v klecích. I přes výhody v podobě vyšší koncentrace slepic, nižšího výskytu onemocnění a snazší obsluze si automatizované klecové systémy v Nizozemsku našly své odpůrce. Menší chovatelé dále chovali slepice v malých drůbežárnách. Vejce z těchto farem byla na trhu prodávána pod názvem scharrelei.
„Protože tržní strategie prodeje vajec od spokojených slepic začala u spotřebitelů fungovat, budovaly se velké tzv. scharrel drůbežárny, v nichž už byla instalovaná snášková hnízda s automatickým sběrem vajec. U prvních naskladněných hejn však byla vysoká mortalita dosahující až 35 %, atak jsme se zaměřili na potřeby slepic. Moderní voliérové systémy již zohledňují přirozené chování nosnic. Řízené osvětlení v hale imituje stmívání, aby slepice měly dostatek času dostat se na hřady. Ty jsou rozmístěny nad trusným pásem, čímž se dociluje toho, aby co nejvíce trusu bylo z haly odstraněno. Protože slepice rády snášejí vejce v úkrytu, mají k dispozici krytá hnízda. Kladení vajec mimo hnízdo zabraňujeme prouděním vzduchu těsně nad podlahou. Stále více farmářů si uvědomuje, že jen s technologií umožňující přirozené chování nosnic dosáhne maximální užitek. V současné době se u nás slepice chovají ve velkých voliérách až ve stotisícových koncentracích. Při tomto počtu mortalita v hejnu nepřevyšuje 3 %. A pokud jde o další ukazatele, tak podíl snesených vajec mimo hnízdo nedosahuje ani 0,3 % a úroveň produkce je vyšší než ve většině klecových technologiích,“ řekl během svého vystoupení van de Laar.
Studiem etologie nosnic si v Nizozemsku rozšířily technické parametry pro welfare ještě o zvuky a chování ptáků, které se stávají běžnou pomůckou jak pro chovatele, tak veterinární lékaře.
Další informace z této akce naleznete v prosincovém číslu časopisu Náš chov
