Onemocnění selat, které se označuje několik desetiletí jako kongenitální tremor selat, se vyznačuje intenzivními třesy novorozených selat. Podle přítomnosti nebo nepřítomnosti morfologických změn v mozku a prodloužené míše se kongenitální tremor selat rozlišuje do několika typů. Nejčastěji se vyskytuje typ AII, který je charakterizován mimo jiné tím, že jeho původcem je neznámé infekční agens, zatímco v případě typu AI je původcem virus klasického moru prasat.
„S kongenitálním tremorem (KT) selat jsme se setkali díky kontaktům s chovateli prasat a veterinárními lékaři v roce 2013. Při hledání původce onemocnění typu II se v řadě výzkumných studií a následně i v prestižních učebnicích věnovaných nemocem prasat vydaných kolem roku 2000 a později se za pravděpodobného původce KT selat ve světě uváděl právě prasečí cikovirus. V našem případě bylo zajímavé, že kongenitální tremor selat existoval na farmě bez přerušení chovu od roku 1974. Stádo, kde se klasický mor prasat nikdy nevyskytl, zahrnovalo všechny věkové kategorie prasat od prasnic až po výkrm, ale také stanici kanců jako zdroj semene. Přestože management chovu zdůrazňoval, že se jedná uzavřený obrat, byly nepravidelně do stáda začleňovány skupiny prasniček pro zlepšení genetické úrovně, zatímco kanci byli získáváni kontinuálně. Jak jsme zjistili, v tomto chovu se vyskytovaly případy kongenitálního tremoru novorozených selat více měně trvale s různými přestávkami, které nebyly zaznamenávány, ani individuálně v kartách matek, ani z hlediska turnusů. Management chovu, stejně jako personál poroden byl s výskytem onemocnění smířen, protože věděli, že postiženým selatům nelze pomoci léčbou a že během dvou až tří týdnů příznaky třesu odezní. Výskyt KT se nebral v úvahu ani z hlediska možného vlivu na ztráty novorozených a sajících úhynem, protože ukazatele reprodukce ve stádě byly vzhledem k aktivní infekci prasnic virem PRRS trvale nízké. Odborným návštěvníkům farmy, kteří zaregistrovali výskyt KT, bylo managementem farmy vysvětleno, že tato choroba se na farmě vyskytovala vždy a že není tak nebezpečná, jak to u některých postižených selat vypadá. Ošetřovatelé na porodnách brali výskyt onemocnění více méně za trvalé zlo, kdy musí selatům věnovat více péče a času. Zejména tehdy, kdy silné třesy neumožňují selatům běžnou chůzi, nebo sání kolostra či mléka, a proto bylo nutné selata u struků přidržovat. Bylo zřejmé, že selata s největšími třesy nemohou sama na struk dosáhnout, natož sát v daném časovém intervalu jako zdravá selata,“ uvádí v článku, který najdete v dubnovém čísle časopisu Náš chov, tým specialistů z Kliniky chorob přežvýkavců a prasat FVL VFU Brno pod vedením prof. MVDr. Jiřího Smoly, CSc.*
