V poslední době byla věnována velká pozornost nejen využití biomasy ke krmnému účelu, ale také pro fermentační proces během produkce bioplynu resp. metanu v BPS – ve velkých fermentorech za účelem produkce elektrické energie. Byla řešena problematika potenciálu produkce bioplynu u jednotlivých druhů pícnin (kukuřice, čirok, ozimé žito, travní porosty netradiční plodiny atd.) a zhodnocení vyrobené biomasy uskladněné v silážních prostorách.
Již malá pozornost však byla věnována problematice způsobu konzervace siláže vyrobené biomasy. V závislosti na možnostech při ovlivnění fermentačního procesu konzervovaných krmiv a specifikace účelu, musíme rozdělit možnosti výroby siláže na zásadně rozdílné následující využití:
Problém nastává v okamžiku, kdy zemědělský podnik chová dojnice pro výrobu mléka a současně provozuje BPS pro výrobu bioplynu, resp. elektrickou energii. Díky novým technologiím sklizně vyvstává požadavek uskladnění siláže odděleně, tzn., že v jednom žlabu je uskladněna pro dojnice a v druhém žlabu siláž pro výrobu bioplynu. Tímto vznikají problémy s vyladěním požadované kapacity jednotlivých žlabů z důvodů množství denního odběru siláže ze žlabu. Pokusíme se vysvětlit některé rozdíly ve způsobu využití kukuřice na siláž pro výživu přežvýkavců – hlavně dojnic a kukuřičnou siláž, resp. kukuřičnou biomasu pro výrobu bioplynu určenou pro výrobu metanu, resp. elektrické energie.
Více si přečtete ve Speciálu Farmáře 11/2018
