Ještě něco málo přes půl roku a vesměs rodinné farmy kožešinových (masožravých) zvířat musejí v České republice ukončit svoji činnost. Tomuto zákazu nepředcházela naprosto žádná odborná diskuse, jež by dala prostor zastáncům či odpůrcům chovu, žádný fundovaný rozbor situace ani zohlednění faktu, že toto odvětví zemědělství má u nás dlouholetou tradici.
Veřejné mínění bylo intenzívně ovlivňováno promyšlenou propagandou, že zcela ve všech chovech kožešinových (masožravých) zvířat dochází k nehoráznému týrání. Princip kolektivní viny, zevšeobecňování a vykonstruovaná mediální masáž způsobily, že věc nebyla řešena racionálně a s ohledem na možné důsledky.
Namísto toho, aby Policie ČR a Státní veterinární správa řešily jednotlivé případy nevhodného zacházení se zvířaty, bylo zrušeno celé odvětví našeho zemědělství. Naprostým paradoxem je, že dovoz kožek do České republiky zakázán nebyl, zakázáno nebylo ani jejich zpracování.
Jaké budou důsledky tohoto neuváženého kroku? Chovy se přesunou daleko na východ od nás (kde se pohodou zvířat nikdo nezabývá) a Česká republika ochotně vyklidí prostor k podnikání zahraničním firmám. Trestuhodné je to, že náš stát zakázal svým občanům, převážně majitelům rodinných farem, podnikat, přičemž jim tuto újmu nenahradil. Řeči o náhradách za nuceně ukončené podnikání jsou jenom planými sliby.
Český svaz chovatelů má od podzimu roku 2017 zpracovaný legislativní návrh novely přijatého zákona, který by alespoň odškodnil všechny chovatele, buď za jednu klecovou jednotku, nebo za jedno chovné zvíře. Komplikovaná politická situace však způsobuje, že již delší dobu není možnost, či spíše ochota, se o tomto návrhu s kýmkoliv bavit. Legislativní proces je v současnosti zcela paralyzován, vedení resortů je bez pevného mandátu a tudíž i bez snahy či vůle cokoliv řešit.
Chovatelé podnikající v daném oboru musejí po ukončení letošní chovné sezóny svoje chovy zrušit. Česká republika jim přitom před několika lety zaručila možnost podnikání, a to za podmínky, že do svých chovů investují nemalé prostředky, což učinili.
Intenzivní mediální snaha ukončit chov kožešinových (masožravých) zvířat se rozvinula se stejnou razancí jako u nás i v jiných zemích, například v sousedním Polsku. Tam však nikdo nedopustil, aby se jedno odvětví zemědělství zrušilo. Vláda se za svoje lidi dokázala postavit. Případné problémové chovy se řeší individuálně.
U nás máme, bohužel, více ohledu k cizím podnikatelům. Předkládáme veřejnosti mylné argumenty, že s chovem kožešinových zvířat skončily i jiné státy. Už se ale nedodá, že to jsou státy, kde kožešinové farmy nikdy ani nebyly nebo chovatelé sami s podnikáním již skončili.*
ČESKÝ SVAZ CHOVATELŮ, z. s.
