Renesance koz a jejich mléka začátkem devadesátých let byla malým zázrakem. Sláva elixíru málem zázračného pohasla tak, jako představa mnohých novodobých farmářů o rychlém zbohatnutí. Přesto aspoň část spotřebitelů zjistila, že výrobky z kozího mléka u nás existují, že jsou vynikající, a na trhu je i nadále vyžadují. Kozí farmy přicházejí a odcházejí a od zlatého věku kozí renesance (léta 1994 až 1995) pokračuje stálý pokles počtu koz, poslední údaj (ke 30. 3. 2001) je něco málo přes 28 000 kusů.
Důvodem je nejen postupné mizení starší generace z chovatelské scény, což se dalo předpokládat, ale také postupné mizení dotačních podpor. Naproti tomu u ovcí díky dotacím překročil opět počet zvířat 90 000. Ani kozy ale nezůstávají úplně bez podpory. Kromě podpory kontroly užitkovosti, produkce a držby plemenných kozlů, je podporován chov genové rezervy – tedy obou našich domácích plemen. Cílem podpory bylo v době vzniku tohoto programu (1995) vytvoření dostatečné základny přesně identifikovaných, evidovaných a kontrolovaných zvířat pro bezpečné přežití plemene. Jako horní limit se udává počet 1000 plemenic a k tohoto čísla populace hnědých koz rozhodně nedosahovala. V evidenci kontroly užitkovosti bylo v té době jenom 132 hnědých koz, bílých koz bylo okolo 2600, ale ne všechny vyhovovaly požadavku tří generací známých předků. Úkolem bylo tedy zejména zvýšení počtu hnědých koz, který měl do konce roku 2000 dosahovat 500 kusů, a proto se i dotace postupně ve prospěch hnědých koz diferencovala.
Vývoj počtu dotovaných zvířat do roku 2000 je uveden v tabulce.
Od roku 2001 tedy budeme připravovat chovatele na další změny v dotačních podmínkách, které zajistí vývoj plemene žádoucím směrem. Názory na to, co je vlastně smyslem udržování genové rezervy a jak s ní dále zacházet, se liší. Na jednu stranu je žádoucí, aby se současná populace vyvíjela, respektive zlepšovala podle požadavků svého produkčního určení – tedy hlavně množství mléka a jeho využitelných složek.
Na druhou stranu by měla být diverzita v chráněné populaci co nejvyšší: kdo dnes může odhadnout, který gen nabízející unikátní využití může být zítra odhalen? Konzervace a uchování biologického materiálu, umožňujícího budoucí využití, je tedy nejbližším úkolem, který projekt ochrany genetických zdrojů musí splnit.
Kromě bílých a hnědých koz se zejména v užitkových chovech stále častěji objevuje i búrská koza. Po pěti pokusech o dovoz menšího počtu (1 až 5 zvířat) búrských koz z let 1990 až 1998 se koncem roku 1999 podařilo přivézt kolekci, která dala základ momentálně jedinému našemu plemennému stádu. Počet čistokrevných zvířat se tedy v současné době pohybuje okolo stovky, podle odhadu o něco větší je počet kříženců různého stupně. V případě kříženců lze díky „kutilství“ a úžasné tvůrčí fantazii našich chovatelů hovořit skutečně jen o odhadu. Ti nejvytrvalejší se postupně dostali až na 75 nebo 87,5% podíl krve, ale další zvyšování naráželo na nedostatek nepříbuzných kozlů pro další křížení.
Podle nového šlechtitelského zákona (zásady řízení plemenných knih) mají všichni majitelé zvířat s prokazatelným původem možnost je zapsat do příslušných oddílů plemenné knihy. Tak bude možné zlepšit plemenářskou práci, přikročit konečně ke šlechtění a celá populace se stane přehlednější. Členění plemenné knihy vychází z momentálního stavu populace búrské kozy. S přihlédnutím k požadavkům, kladeným na evidenci plemenných zvířat v zemi původu plemene (Jihoafrická republika), má plemenná kniha následující oddíly:
Plnokrevná zvířata – jako „plnokrevná“ jsou celosvětově uznávána pouze zvířata nebo embrya pocházející přímo ze země původu se 100 % krve a s platnou registrací příslušného svazu (Boer Goat Breeders Association of South Africa), První skupina 25 zvířat této kategorie, připravená k dovozu, zatím čeká na zrušení zákazu tranzitu z dostupných evropských letišť.
Čistokrevná zvířata – do této kategorie je možné zařadit kozy s minimálně 94 % a kozly s minimálně 97 % búrské krve (to znamená kozy minimálně ve čtvrtém a kozly v pátém stupni křížení).
Kříženci převodného křížení – s minimálním podílem 50 % búrské krve, typově vyhovující standardu plemene, použitelní pro převodné křížení za účelem zvýšení podílu búrské krve.
Komerční kříženci – zvířata libovolného typu křížení s podílem búrské krve nižším než 50 % nebo s podílem nad 50 % nevyhovující typově standardu plemene, ale bez vylučujících vad.
První specializovaná aukce búrských kozlíků se (v případě příznivého vývoje situace nákazy slintavkou a kulhavkou v sousedních státech) bude konat v letošním roce. Na rozdíl od bílých nebo hnědých koz je u búrských koz možné klasifikovat zvířata, vzhledem k pomalejšímu vývoji plemene, až ve 12 měsících věku. O necelou desítku klasifikovaných kozlíků narozených v roce 2000 bude tedy tradičně obrovský zájem, letos narozená kůzlata (odhadem 50 kusů) budou klasifikována až v roce 2002. Momentálně probíhají také jednání o odběru inseminačních dávek od všech evidovaných búrských plemeníků. Možná, že jejich nedostatek donutí chovatele k tomu, aby se konečně zbavili své nedůvěry k inseminaci a začali ji více využívat.
Ani další plemeno, které už u sousedů zdomácnělo – núbijská nebo spíše anglonúbujská koza – u nás není zcela neznámé. Bohužel, z prvního a zatím jediného dovozu počátkem devadesátých let se nepodařilo odchovat žádná zvířata použitelná pro křížení za účelem zvýšení obsahu mléčných složek, zejména tuku a bílkoviny. Nebylo možné ani standardně vyhodnotit kontrolní laktace u dovezených koz, takže můžeme při propagaci plemene vycházet jen z údajů získaných v cizině.
Například německá farma Orchids u své nejlepší kozy získala v 18 měsících věku po 299 dnech laktace 836 kg mléka s 5,5 % tuku a 3,91 % bílkoviny, nizozemská matka jejich plemenného kozla docílila téměř neuvěřitelné série:
1. laktace: 1210 kg - 259 dní - 4,93 % tuku - 3,13 % bílkovin
2. laktace: 2417 kg - 361 dní - 4,86 % tuku - 3,24 % bílkovin
3. laktace: 1952 kg - 278 dní - 5,09 % tuku - 3,27 % bílkovin
4. laktace: 2236 kg - 345 dní - 4,62 % tuku - 3,06 % bílkovin
Spolu se zmíněnými jihoafrickými búrskými kozami by měla přiletět i menší skupina anglonubijek a můžeme jen doufat, že tak jako u búrské kozy po počátečním váhání chovatelé ocení možnosti, které núbijské plemeno nabízí. Možná je namístě připomenout, že jde o plemeno s dvojí užitkovostí, které kromě vysokého obsahu mléčných složek má i vysokou růstovou intenzitu. To znamená, že podobně jako búrské plemeno se výborně hodí pro křížení za účelem produkce kůzlečích „brojlerů“.
Núbijky se vyznačují i neobvyklými barevnými kreacemi a tak se najdou nadšenci, kteří je budou chtít chovat jako hobby plemeno. Hobby chovatelství koz je dosud praktikováno jaksi nadivoko – ke škodě věci. Podle jistého pramene se u nás chová 14 (!) plemen koz Nejoblíbenější jsou kamerunské kozy. Přesnější by bylo označení „africká zakrslá koza“ – protože to, co je u nás k vidění, je směs různých typů zakrslých koz, nejen kamerunských. Většina zvířat u chovatelů pochází ze zoologických zahrad a plemenitba těchto zvířat má značné trhliny nebo, lépe řečeno, prakticky neexistuje. Zavést nějaký systém je v současné situaci nadlidský úkol. S rozmotáváním tohoto klubka by musely začít asi zmíněné zoologické zahrady, k nim by se možná přidali ti chovatelé, kteří jasně chápou smysl evidence a organizace plemenitby. Dosavadní snahy Českého svazu chovatelů v tomto ohledu se nesetkaly s větším pochopením. A bohužel se obávám, že důraznější snaha bude vnímána českým chovatelem v první řadě jako snaha o jeho další vykořisťování.
Závěrem musím s potěšením konstatovat, že česká koza nezůstala stranou pokroku, reprezentovaného nadvládou internetu. Kromě prezentace ve světové sbírce plemen hospodářských zvířat Oklahomské státní university (www.ansi.okstate.edu/breeds/goats) mají i některé naše komerční chovy, jak je ve světě porůznu zvykem, své prezentační a nabídkové stránky :
Koza Nostra (mujweb.cz/www.kozanostra), ZD Příluka (www.lit.cz/zdpriluka), Dvůr Ratibořice (www.volny.cz/ratiborice1), kosmetika La chévre (www.lachevre.cz). Pozadu nezůstal Svaz chovatelů ovcí a koz (www.schok.cz), Český svaz chovatelů, který spravuje Plemennou knihu koz, své www stránky ještě schovává pod pokličkou. Nechybí ani stránky kozy - přítele rodiny (Koza Róza - freeweb.coco.cz/fucek/roza.htm) potažmo přítele široké obce svých obdivovatelů (Spolek přátel koz – www.kozy.cz)
