Květnaté louky Krkonoš jsou útočištěm řady vzácných a zákonem chráněných rostlinných druhů a patří mezi nejcennější části Krkonošského národního parku. Změnou hospodaření, jenž byla odstartovaná před sedmašedesáti lety se bohatost rostlinných společenstev luk začala vytrácet. Pro obnovení jejich pestrosti se alternativně využívá také pastva, jejíž výhoda nespočívá jen v levném odstraňování zelené biomasy a nežádoucích druhů, ale i v návratu živin do půdy.
Společenství krkonošských lučních enkláv tvoří mnohovzácných a zákonem chráněných rostlinných druhů - například hořec tolitovitý, violka žlutá sudetská, mochna zlatá, jestřábník oranžový, prha arnika či zvonek český. Z travin to je například smilka tuhá, psineček obecný či kostřava červená. Perlou horských luk jsou však orchideje, které se v Krkonoších objevují hned ve čtrnácti druzích.
Zbývá ještě doplnit, že na bohaté rostlinné společenství krkonošských luk je vázáno nepřeberné množství živočišných druhů. Z toho důvodu byly louky Krkonošského národního parku (KRNAP) zahrnuty do celoevropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Unikátní druhovou mozaiku bylin a trav krkonošské přírody však začaly nahrazovat rozsáhlé porosty třezalky tečkované, starčku, rdesna hadího kořene nebo šťovíku alpského. Nepřístupnější svahy se pak začaly pokrývat letitými vrstvami stařiny v níž našly útočiště také skupiny rozmáhajících se náletových dřevin.
Plošné šíření nepůvodních tzv. invazivních (nejvýznamnější je šťovík alpský - Rumex alpinus) a expanzivních druhů (například starček Fuchsův - Senecio ovatus) jde ruku v ruce s jejich rychlým růstem, snadným rozmnožováním a absencí přirozených nepřátel.
K nápravě tohoto stavu byly vyzkoušeny různé prostředky, od ručního vyžínání nedostupných míst až po plošné mulčování. Zatímco vyžínání se ukázalo jako pracné a nákladné, mulčování zase vedlo pouze k další změně v druhovém složení luk, na nichž se začaly rozmáhat expanzivní druhy trav. Postupně se proto začalo uvažovat o tom, že by se do obnovy luk mohla zapojit i pasoucí se hospodářská zvířata.
Pastva jako účinný nástroj
V polovině devadesátých let minulého století se pod vedením Správy Krkonošského národního parku v oblasti Předních a Zadních Rennerových Bud začaly uskutečňovat první pokusy s pasením luk ovcemi, které postupně přerostly v řízené vypásání mnoha krkonošských lokalit. Po tomto způsobu obhospodařování se zanedbaný porost začal výrazněji měnit po čtyřech letech pastvy.
„Zájemci o pastvu ovcí na horských květnatých loukách mohou čerpat finanční podporu ze dvou základních zdrojů. Za prvé to jsou dotace od ministerstva zemědělství, které v agroenvironmentálních programech vypsalo titul „Druhově bohaté pastviny“. Možnost volby tohoto titulu do enviro vrstvy v LPIS nastavuje Správa KRNAP. Druhou možností jsou finanční zdroje z ministerstva životního prostředí, které rozděluje Správa KRNAP ze dvou programů, a to Programu péče o krajinu a Programu obnovy přirozených funkcí krajiny. Správa KRNAP tyto prostředky věnuje pouze na vybrané luční enklávy, které jsou pro Krkonošský národní park zajímavé z pohledu biodiverzity nebo jsou ve správě národního parku. Hospodáři mají možnost uvedené finanční podpory za určitých podmínek částečně kombinovat,“ vyjmenovala odborná pracovnice oddělení ochrany přírody Správy KRNAP ve Vrchlabí Mgr. Andrea Svobodová.
Hospodář, který se rozhodne pást své ovce na vybraných krkonošských loukách musí mít své stádo pořádku především po zdravotní stránce. Ve výběru plemen pak musí zohlednit drsnější klimatické podmínky a chudší pastvu. Současně musí zajistit častou kontrolu stáda i oplocení.
„Pokud jsou ovčáci přihlášeni do agro-envi programu, musejí dodržovat podmínky agroenvironmentálních titulů. Pokud uzavřou se Správou KRNAP smlouvu o dílo na pastvu ovcí, musejí dodržovat minimální dobytčí jednotku 1,2 VDJ/ha s přihlédnutím k aktuálnímu stavu porostu. Pastva musí být prováděna šetrně tak, aby nedošlo k poškození pozemku ani porostu. Ovce musejí být bezpečně zajištěny v mobilních ohradnících proti uniknutí. Po ukončení pastvy se musejí posekat nebo přemulčovat nedopasky. Pouze na nepřístupných místech a tam, kde chceme podpořit vývoj bezobratlých živočichů se nedopasky ponechají,“ pokračovala dále specialistka ze Správy KRNAP ve Vrchlabí.
Klášterní louku spásají vřesové ovce
V letošním roce Správa KNRAP podporuje pastvu ovcí na sedmi lokalitách o celkové výměře dvaasedmdesáti hektarů. Okolo 720 ovcí zde pasou čtyři hospodáři. Návštěvníci Krkonoš mohou potkat v pastevní sezoně, která začíná v květnu a končí obvykle v září, stáda ovcí na Předních Rennerových, Lahrových, Brádlerových a Studničních Boudách, dále v části Klínových Bud, v Modrém Dole a ve Sklenářovickém údolí.
Do agroenvironmentálnímu programu s titulem „Druhově bohaté pastviny“ se přihlásil i ovčák Filip Vancl z Dolní Kalné, který chová ovce vřesové v počtu dvaceti bahnic a berana linie Vermouth. Po nezbytném administrativním kolotoči mu Správa Krkononošského národního parku přidělila Klášterní louku v Klínovém Dolu, kde v nadmořské výšce mezi 1050 až 1150 m jeho ovce vypásají pod dozorem bači Zdeňka Janoucha z Velké Úpy asi pět hektarů.
Vedle již zmíněné vřesové ovce se na celkovém počtu ovcí spásajících zelenou biomasu ve zmiňovaných lokalitách podílejí ještě další plemena, například berrichon du Cher, suffolk, bergschaf, romanovská ovce, jakob a kříženky.
„Vzhledem k dlouhodobé absenci hospodaření Klášterní louku není v dobrém botanickém stavu. Nicméně se zde stále udržuje například zvonek český, což je zvláště chráněný druh podle zákona o ochraně přírody a krajiny ČR a zároveň prioritní předmět ochrany soustavy NATURA 2000. Pastva ovcí a její dlouhodobé udržení může Klášterní louce navrátit tvář druhově bohaté horské smilkové louky. Tento způsob obhospodařování je nadějí i pro další evropsky významné lokality Krkonoš, které jsou zařazeny do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO,“ doplnila v závěru našeho rozhovoru specialistka ze Správy KRNAP ve Vrchlabí.
