Příjem živin v dostatečném množství, kvalitě a vyváženém poměru, odpovídajícímu potřebám dojnic na danou užitkovost, je základním a rozhodujícím předpokladem racionální výživy. Vlastní příjem živin je složitý proces, kdy se vzájemně setkávají a ovlivňují podmínky prostředí, procesy trávení, faktory podmíněné metabolickými přeměnami, smyslově-fyziologické informace a regulační pochody centrální nervové soustavy.
Cílem snah ve výživě dojnic je, aby v krmné dávce byla kryta potřeba živin z 60 – 65 % kvalitní statkovou pící. Schopnost příjmu a ochota příjmu objemných krmiv je limitována mnoha faktory. Jejich poznání umožní dosahovat maximálního příjmu sušiny krmné dávky, což je významný předpoklad maximální užitkovosti. Je to zdůrazněno skutečností, že užitkovost dojnic je z 65 % ovlivňována množstvím přijatého krmiva a z 35 % pak koncentrací energie v krmné dávce.
Systém výživy a krmení dojnic - krmné dávky
Přežvýkavci vzhledem k uspořádání svého zažívacího traktu mají zcela mimořádnou schopnost zhodnocovat veškerá objemná krmiva, která jsou pro zvířata s jednoduchým žaludkem zcela nezužitkovatelná nebo využitelná jen ve velmi omezené míře.
Základní příčinou neinfekčních poruch zdraví dojnic je nevyhovující výživa, zejména v poměru základních živin, kvalitě jednotlivých komponentů krmné dávky a technice krmení. Tyto momenty lze charakterizovat:
nevyhovujícím množstvím a nutričním obsahem objemných krmiv
neodpovídajícím zastoupením koncentrovaných krmiv ve vztahu k potřebám daného genofondu
nerespektováním nutričních a fyziologických požadavků v jednotlivých fázích laktace a mezidobí.
Z uvedených faktů vyplývá, že základním problémem správné výživy dojnic je diferencování výživy v jednotlivých fázích laktace a postupujícího mezidobí
Výživa dojnic v období stání na sucho
Je založena na zkrmování základní krmné dávky, jejíž produkční účinnost musí odpovídat denní produkci minomálně 8 až 10 kg mléka. Od 8. měsíce březosti se snižuje podíl konzervovaných statkových krmiv cca o 15 až 20 % a dotace potřebných živin je zajišťována především zkrmováním většího množství sena, vzhledem k dobré funkci a kapacitě zažívacího traktu.
Příklad: Produkční účinnost základní krmné dávky:
- PÚZKD - 10 kg mléka)
- prům. užitkovost stáje při otelení -18 kg mléka
- dávka jádra v předpokládaný den otelení - 3,2 kg (0,40 kg jádra na 1 kg mléka)
Období rozdojování
Začíná šestý až desátý den po porodu. Je nutno zjistit užitkovost a individuálně stanovit dávku produkční směsi, včetně 20 % přídavku na rozdojení.
Dávka produkční krmné směsi 0,40 kg na 1 kg mléka nad PÚZKD.
Příklad: PÚZKD -10 kg mléka
Zjištěná užitkovost na zač. rozdoj - 20 kg
Zbývá dotovat produkci - 10 kg
Dávka jádra na produkci - 4 kg
+ 20 % přídavek na rozdoj - 0,8 kg
(2,4 kg na jedno krmení) -4,8 kg
V tomto období je zkrmován 20 % přídavek vysokoprodukční krmné směsi.
Další fáze laktace
Výživa dojnic do 100. dne laktace. Je skutečností, že dojnice v tomto období vyprodukuje až 45 % mléka z užitkovosti za celou laktaci. Z tohoto důvodu je nutné věnovat dojnicím maximální individuální péči v návaznosti na pravidelnou kontrolu užitkovosti (interval 10 dnů). Zkrmované množství produkční krmné směsi na produkci 1 kg mléka po odpočtu produkční účinnosti základní krmné dávky činí 0,50 kg.
Příklad: Užitkovost v 50. dnu laktace - 22 kg mléka
PÚZKD - 10 kg mléka
Zbývá dotovat produkci -12 kg mléka
Denní dávka produkční krmné směsi - 6 kg tzn.: na každé krmení 3 kg PKS
Přídavek na rozdojení (tzn. 20 % avans) se od 45. dne po otelení již dále neposkytuje. Systém výživy dojnic od 100. do 200. dne laktace musí odpovídat jak nutričním, tak i fyziologickým požadavkům dojnic. Množství zkrmované produkční směsi činí 0,40 kg na 1 kg mléka nad PÚZKD. V období od 200. laktačního dne až do zaprahnutí je možno již krýt produkci mléka pouze z kvalitních objemných krmiv (PÚZKD odpovídá vykazované produkci).
Ze zásad pro sestavování krmných dávek pro dojnice vyplývají některé krmivářské termíny:
1. Krmná dávka - množství předkládaných krmiv dojnici v intervalu 24 hodin, které jí poskytuje potřebné živiny.a) K zajištění životních funkcí organismu při zachování produkční způsobilosti - záchovná část krmné dávky b) k produkci mléka - produkční účinnost krmné dávky
2. Základní krmná dávka - předkládané množství krmiv, které zajišťuje zcela nutriční dotaci na záchovnou potřebu a z části slouží k nutričnímu vykrytí pro produkci mléka.
Základní krmná dávka je tvořena: objemným krmivem, nejčastěji dvěma, ale i více druhy, které se vzájemně živinově doplňují a zabezpečují poměrně vysoký a standardní příjem a ddruhou část základní krmné dávky tvoří vyrovnávací, doplňková směs, která dotuje všechny nedostávající se živiny (organické, minerální a vitamíny) v základní krmné dávce, čímž současně zvýší její výživnou hodnotu na požadovanou produkční účinnost.
Při sestavování krmných dávek je potřeba brát v úvahu i zjištěné rozdíly v příjmu objemných krmiv. V následující tabulce jsou uvedeny orientační údaje o průměrném příjmu některých objemných krmiv.
V systémech výživy dojnic je nutno vzít v úvahu především zastoupení hrubé vlákniny v krmné dávce. Stravitelnost vlákniny v celé krmné dávce se u skotu pohybuje zpravidla v rozmezí 50 až 60 %. Nedostatek vlákniny v krmné dávce způsobuje závažné zdravotní problémy a bezprostředně ovlivňuje výši a kvalitu produkce mléka.
K této tabulce je nutno uvést:
a) Z uvedeného směrného obsahu vlákniny v krmné dávce musí být dojnici zkrmováno nejméně 40 % ve strukturální formě, tedy v hrubě řezané nebo drcené hrubé statkové píci (seno, sláma, zelená píce na počátku květu).
b) Vláknina obsažená v krmných okopaninách a řepných skrojcích je převážně ve formě čisté celulózy a pentosanů, které jsou vysoce stravitelné. Další součást hrubé vlákniny - lignin - je v těchto krmivech zastoupen jen nepatrně. Tato hrubá vláknina proto nezabezpečuje potřebnou intenzitu přežvykování a motoriky bachoru. Pro výpočet úhrady vlákniny pro dojnici se vláknina uvedených krmiv převádí poloviční hodnotou.
c) Vláknina v mladé pastvě, mladé zelené píci a kukuřici zkrmované v zeleném stavu obsahuje rovněž málo ligninu, takže prosycení dojnic těmito krmivy vyvolává zažívací poruchy a stagnaci bachorového trávení. Nedostatečné množství vlákniny v takových krmných dávkách je nutné doplnit slámou nebo senem na požadovanou potřebu.
d) V krmných dávkách dojnic je možno drcením, tvarováním, popř. dalšími fyzikálními úpravami a zchutňováním statkové píce, hlavně slámy, zvýšit uvedené optimální hodnoty obsahu vlákniny vzhledem k rychlejší pasáži v zažívacím traktu.
Organizace krmení a krmná technika
Mícháním krmiv se dosáhne rovnoměrného příjmu živin, zamezí se výběru přitažlivějších složek krmné dávky a zlepší se krmná technika a organizace krmení skotu. Dalším z velmi důležitých faktorů, které bezprostředně souvisejí s problematikou směsných krmných dávek, je délka řezanky smíchávané objemné píce. Doporučená délka řezanky jednotlivých objemných krmiv je následující:
zelená píce
kukuřičná siláž 25 % sušiny a výše
kukuřičná siláž 18 - 20 % sušiny
kukuřičná siláž 20 - 25 % sušiny
senáže všeobecně
drť obilovin (GPS)
skrojková siláž
seno všeobecně
krmná sláma 8 - 10 cm
0,5 - 1 cm
0,5 - 2 cm
0,5 - 3 cm
3 cm
0,5 - 1 cm
minimálně 12 cm
maximálně 15 cm
5 - 10 cm
Minerální výživa dojnic
Pravidelné dodání minerálních látek (makro a mikroprvků) krmivy dávek (nativně vázaná forma minerálních látek) a doplnění některých minerálních látek, které jsou obvykle v nedostatku (P, Mg, Na a některé stopové prvky), je základním předpokladem k dosažení vysoké produkce a reprodukce skotu, při zabezpečení dobrého zdravotního stavu.
Nejběžnější formou dotace minerálních látek jsou směsi zdrojů minerálních látek. Směsi solí makroprvků jsou minerální krmné směsi (MKS), směsi mikroprvků jsou označovány jako minerální premixy (MP). Mohou být zkrmovány odděleně, ale obvykle bývají MP součástí MKS.
Tyto MKS se mohou dávkovat přímo na objemové krmivo, avšak účelnější a efektivnější je zamíchání těchto přísad do směsí.
Přísady z hlediska jejich složení by měly odpovídat typu krmné dávky, směru užitkovosti, nesmí snižovat chutnost a tím příjem krmiv.
Minerální krmné přísady se obvykle dávkují v množství 50 až 200 g na kus v závislosti na množství doplňkových prvků, které je potřeba uhradit, případně dle využitelnosti prověřených zdrojů minerálních látek v přísadách.
Jednou z dalších forem úhrady minerálních látek v krmných dávkách jsou lizy. Obvykle jsou to pevné bloky různé velikosti a barvy dle určení a obsahu zdrojů minerálních látek. Minerální látky ve formě chemických sloučenin jsou vázány v pevné kompozici (nosič).
Jako pevná kompozici mohou být použity různé polymery anorganické soli, například oxid hořečnatý a síran vápenatý. K těmto samotuhnoucím tmelům se přidávají další zdroje makro a mikroprvků.
Vlastnosti nosiče jsou důležité z hlediska fyzikálně-mechanických vlastností lizu. Může způsobit značnou tvrdost lizu a tím horší stíratelnost při aplikaci nebo naopak nosné médium způsobuje rozpadání bloků a tím dochází ke ztrátám při aplikaci (rozpadnutí bloku lizu, na pastvě rozšlapání).
Z hlediska rozsahu dotace minerálních látek aplikací lizů jsou připravovány monoelementové lizy (pro dodání pouze jednoho prvku) používané při zonálních deficiencích např. Cu, nebo Mg. Více jsou aplikovány tzv. multielementové lizy a medicinální lizy s obsahem medikačních přípravků.
Z hlediska dotace minerálních látek jsou lizy pouze doplňkovou formou aplikace vhodnou především pro pastevní chovy skotu,
Krmná aditiva
Ekologizace výroby krmiv, přípravy směsí a užití krmných aditiv předpokládá omezení průniku cizorodých látek do potravinového řetězce. Toto předpokládá realizaci takových postupů biotechnologického charakteru, které maximálně sníží zátěž životního prostředí.
V současné době jsou mikroelementy především mangan (Mn),zinek (Zn) a měď (Cu), chrom (Cr) a další prvky doplňovány do dávek ve formě minerálních doplňků (MD), nebo doplňků biofaktorů. K doplnění je používáno jako zdroj anorganických forem tj solí těchto mikroelementů (oxidy, sulfáty).Využitelnost těchto anorganických forem stopových prvků je velmi nízká (dle studií VÚVZ a dalších pracovišť v ČR ), nedosahuje 15 %. Na nízkém stupni je také využití stopových prvků z nativně vázaných vazeb v krmivech pro hospodářská zvířata. Tato skutečnost je základní příčinou vzniku sekundárních deficiencí minerálních prvků s negativními projevy na příjem krmiv, využití živin, produkci a reprodukci zvířat a zvýšené frekvenci jejich obsahu v prostředí (prvky nevyužité organismem zvířete jsou při současném vysokém dávkování do směsí až z 90 % vylučovány do prostředí s negativním působením v potravním řetězci). Mimo to je evidentní dosavadní plýtvání drahými zdroji těchto látek, zatěžujícími ekonomiku chovu a produkci zvířat. Perspektivními zdroji stopových prvků jsou minerální proteináty. Jejich využitelnost je několikanásobně vyšší než anorganických zdrojů. Alternativní použití stopových prvků je tzv. organická forma,kdy stopové prvky jsou vázány na aminokyseliny a peptidy. jedná se o proteináty stopových prvků. Jejich biologická využitelnost je vyšší oproti anorganickým formám
Minerální proteináty příznivě ovlivňují :
- imunitní schopnosti zvířat, omezení stresu
- reprodukci
- kvalitu produktu
- obsah somatických buněk u dojnic
- zdraví a růst.
Nová koncepce v minerální výživě dojnic v předporodním období
Využití efektu tzv. poměru elektrolytů (kationty, anionty je nová koncepce ve výživě dojnic, kterou lze dosáhnout při správné aplikaci podstatné redukci výskytu metabolického onemocnění zvaného poporodní ulehnutí (milk fever). Mezi prvky, které se podílí převážnou mírou na existenci negativního poměru iontů v dávkách ( převaha aniontů v krmné dávce) řadíme chlór (Cl), síru (S), respektive síranové ionty.
Období před otelením (prepartum) je období posledních 3-4 týdnů. V tomto období je nutné dodoržovat zásady diferencované výživy dojnic tj. nepřekrmovat, upravit - vyvážit podíl hrubých dieteticky působících objemných krmiv (roughage), zvýšení podílu neřezaného sena v dávce. Na začátku 3 týdnů (21 dnů) před očekávaným telením upravit kationtový - aniontový poměr (K-A) dávky použitím vhodné minerální přísady.
Anionová dávka stimuluje uvolňování vápníku (Ca) z kostní tkáně a tím je eliminován náhlý deficitní stav tohoto prvku po otelení. Kationtový - aniontový poměr je vykalkulován z poměru miliekvivalentů (mEq, Kationty - Anionty). Zde jsou uváděny v zásadě dvě možnosti propočtů :
1. Kationt-aniontový poměr = mEq . (Na+K)-mEq. (Cl+S)
2. Kationt-aniontový poměr = mEq. (Na+K)-mEq.(Cl)
Je možné uvést příklad kalkulace u dávky (vojtěškové seno) pro suchostojnou krávu jejíž obsah je v sušině dávky :
1,7 % draslíku (K)
0,04 % sodíku (Na)
0,45 % chlóru (Cl)
0,23 % síry (S)
Místo v % je možné vyjádření v gramech / 100 gramů sušiny. Kationtový - aniontový poměr (K-A) bude vyjádřen touto sumací: (17+446)-(-126+-144) = +195 V tomto případě dávka obsahuje více kationtů než aniontů. Výzkumy u krav průkazně ukazují na snížení výskytu poporodního ulehnutí u dávek s převahou aniontů během 3 týdnů ( 21 dnů) období stání na sucho. Tato skutečnost je interpretována vyšší absorbcí vápníku (Ca) u těchto aniontových dávek. Byly zaznamenány průkazná zvýšení hladin vápníku (Ca) v krvi dojnic po otelení.
Kationt-aniontový poměr (anglicky cation - anion balance, CAB) má potencionálně příznivý vliv na zvýšení produkce mléka a snížení případů ulehnutí krav po porodu.
Podle posledních výzkumů problematiky kation - aniontového poměru v krmných dávkách krav vyplývá, že u krav v poslední fázi stání na sucho je optimální hodnota tohoto poměru v rozmezí od -75 do -200 mEq/kg sušiny krmné dávky.
Zajímavé poznatky z této oblasti uvádí Pehrson aj. 1999 ze Zemědělské university ve Švédsku, Skara. Byl sledován vliv hnojení pastevních porostů na obsah draslíku (K) a chloru (Cl) v porostech a jejich vztah ke změnám kationt-aniontového poměru v přijímaných dávkách. Je uváděno, že hnojení chloridovými solemi (chlorid draselný, síran draselný ) mělo výrazný vliv na hodnoty poměru kationty-anionty. Uvádí, že není nutné se obávat vyšších hodnot tohoto iontového poměru ( -140 meq/kg sušiny dávky) z hlediska zdravotního stavu suchostojných krav.
Ing. Martin Šustala
VÚŽV Pohořelice
