Miniaturní kůň je poměrně nedávno vyšlechtěné plemeno. Tito koně jsou malí vzrůstem, avšak uchovávají si vzhled a životní potřeby velkých koní. Kromě roztomilosti jsou však příliš často nositeli i celé řady poruch a anomálií, ať už genetických či vývojových, nebo způsobených nevhodným přístupem člověka.
Poprvé bylo plemeno oficiálně nazývané americký miniaturní kůň uznáno v roce 1971 a k jeho vyšlechtění bylo využito nejmenších typů shetlandských poníků, plemene hackney, ale i trpasličích poníků přivezených do Ameriky z evropského kontinentu. Tito trpasličí poníci však nesli gen dwarfismu, který trpasličí vzrůst způsobuje, bohužel však na úkor exteriéru a za cenu častých deformit částí těla. Současná výška miniaturních koní registrovaných v plemenné knize, vedené Americkou mini horse asociací (AMHA), zapsána v registru „A“ tj. do maximální výšky 34 palců (tj. 86,36 cm) měřených na posledním pramenu hřívy, což odpovídá přibližně 35 palcům měřeným v kohoutku (pro oficiální měření se používá prvně uvedená míra). Mnoho kvalitních koní přesáhlo tuto výšku, proto byl zřízen registr „B“ (pro koně od 34 do 38 palců, tj. 86,36–96,52 cm).
Minikoně jsou oproti „velkým koním častěji zatíženi dědičnými poruchami a jsou i náchylnější k některým gastrointestinálním poruchám. Nejčastěji se miniaturní koně potýkají s obezitou související s hyperlipemií s různými metabolickými syndromy a Cushingovým syndromem. S obtížnou reprodukcí souvisí u minikoní i častý výskyt dystokií a dwarfismu. Některé poruchy s plemenitbou a daným plemenem přímo nesouvisejí a jsou způsobeny spíše nevhodnými tradicemi v chovatelském managementu a celkovém přístupu k těmto koním.
Dwarfismus se u minikoní objevuje ve dvou formách. Prvním typem je genetická porucha nesená genem ACAN, projevující se převážně chondrodysplasií při vývoji plodu (porucha růstu a vývinu chrupavek), která u mnoho minikoní způsobuje následně vadný vývoj kostí a špatný růstu. Druhý typ dwarfismu u minikoní není způsoben genem ACAN, ale mutací běžných genů. S poruchami metabolismu souvisí také Cushingova choroba a metabolický syndrom. U miniaturních koní je také častým problémem tzv. tracheální kolaps, tedy selhání nebo ochabnutí průdušnice. Reprodukční úspěšnost u minikoní velmi závisí na vhodném managementu. U miniaturních klisen je velmi obtížná diagnostika optimální velikosti folikulů a ideální fáze estrálního cyklu z důvodu obtížného až nemožného rektálního vyšetření. Vzhledem k vysokému procentu výskytu dwarfismu poté dochází i k vrozeným defektům a abnormalitám, a tedy i k obtížným porodům.
Je třeba mít na paměti, že minikoně zachovávají základní životní potřeby jako jejich normálně vzrostlé předobrazy. Zásadní součástí péče o minikoně je i jejich optimální výživa a způsob krmení. Minikoně jsou schopni vyžít s minimem přijatých kalorií. Pokud je navíc omezen jejich pohyb, způsobuje nevhodný přílišný přísun kvalitního krmiva velké riziko překrmení, obezity a s tím souvisejících chorob. V případě nevhodného managementu je u minikoní i zvýšené riziko kolikových obtíží.
Život a management miniaturních koní je dosti různorodý. Mnoho majitelů má své minikoně pouze jako společníky či pro rekreační využití. Naopak někteří chovatelé připravují své koně na výstavy a pro chov, drží je ve speciálním managementu s řízeným pohybem a jejich chov je důsledně kontrolován. Nesmí se zapomenout, že minikůň je kůň a má své základní životní potřeby velmi podobné velkým koním, které je třeba uspokojivě naplnit.*
Mgr. Lucie Pešková, Ústav ochrany zvířat, welfare a etologie, VFU Brno, doc. Ing. Jitka Bartošová, Ph.D., Oddělení etologie, VÚŽV, v. v. i., Praha-Uhříněves
Podrobněji v časopisu Náš chov 1/2020.
