Obsah škrobu v krmné dávce je limitující faktor pro užitkovost a zdravotní stav dojnic. V TMR známe různé zdroje škrobu. V první řadě se jedná o škrob, který je obsažen v krmné směsi. Dále se jedná o škrob obsažený v objemných krmivech, případně fermentovaném vlhkém zrnu obilí nebo kukuřice.
Krmné směsi se podávají ve formě šrotované, případně různě technologické úpravy. Degradovatelnost škrobu u krmných směsí je tedy speciální záležitost pro jednotlivé případy a je specifická pro jednotlivé produkty. Šrotované obiloviny, které v sortimentu převládají, mají 100 % degradovatelnost škrobu v bachoru dojnic. Naopak hydrotermické ošetření kukuřičného zrna na jedné straně degradovatelnost škrobu zpomalí a na druhé straně zabezpečí určitý podíl tzv. by pass škrobu, který se dostává až do tenkého střeva, kde dochází k jeho pozvolnému enzymatickému uvolnění cukrů ze škrobu do krve.
Zvláštní složkou jsou krmiva statková, která obsahují škrob a jsou připravována v zemědělském podniku. U statkových koncentrovaných krmiv nemůžeme používat tabulkové hodnoty, musíme nechat v laboratoři stanovit nejen vlastní obsah škrobu, ale také jeho kvalitu. Všeobecně je uznávána hodnota degradovatelnosti stanovená po sedmihodinové inkubaci v bachorové tekutině.
Pro rychlé hodnocení stupně narušení zrna ve statkových krmivech všeobecně je možnost provádět hodnocení bezprostředně na místě, resp. v zemědělském provozu. Doporučujeme zvolit rychlou metodu mokré separace řezanky kukuřice během jejich výroby pro možnost změny stupně narušení řezanky. Tuto metodu doporučujeme také u všech statkových fermentovaných krmiv před krmením.
K této metodě potřebujeme plastovou nádobu o objemu pět litrů, viz obr. 1. Do této nádoby nasypeme řezanku o objemu 1 litr bez utláčení až po okraj. Siláž, která je v nádobě promícháme s vodou tak, aby zrna, která jsou těžší než zbytek rostliny, klesla na dno nádoby. Zbytek rostliny můžeme rukou oddělit (viz obr.1), pak obsah promícháme, aby co nejvíce zrna zůstane na dně nádoby. Tím, že jsme zbytek rostliny odstranili, uvidíme na dně žluté zrno kukuřice. Potom můžeme vizuálně posoudit, zda je veškeré zrno nadrcené, nebo zůstalo některé celé. V případě, že uvidíme nenarušené celé zrno, tak bychom měli učinit opatření a věnovat pozornost seřízení rýhovaných válců v řezance.
V případě kukuřičné siláže již opatření nemůžeme udělat, a tak již musíme počítat s tím, že celá zrna projdou zažívacím traktem, obzvláště u vysokoprodukčních dojnic, u kterých se retenční čas zdržení krmiva v zažívacím traktu zkracuje podle úrovně užitkovosti. Všeobecně lze říci, že čím vyšší užitkovost, tím kratší doba zdržení krmiva v zažívacím traktu, a tedy i kratší doba pro uvolnění glukózy ze škrobu. V případě větších kousků zrna v siláži (sklovitá část zrna) a vysokých dávek kukuřičné siláže bychom měli věnovat pozornost obsahu škrobu v zrnu pomocí chemické analýzy. Stupeň narušení a dávka krmiva určuje využitelnost škrobu ze zrna. U našich tří vzorků kukuřičné siláže (viz foto 4, 5 a 6) vidíme, že i když vzorek č. 6 je od řezanky 10 mm, tak zrno je méně nadrcené než ostatní dva vzorky. I když neznáme, jak byly rýhované válce tzv. corn – cracery nastaveny, tak můžeme říci, že u vzorku 4 a 5 je zrno nadrcené více a nejsou vidět zrna celá nenarušená. To může být způsobené tím, že válce u vzorku č 4 byly nastaven 1 mm a u vzorku 5 byly nastaveny na vzdálenost 3 mm.
Hlavním cílem je vizuální hodnocení stupně narušení zrna.
