Mechanické zpracování sóji je vhodnou alternativou k extrakčním závodům, zejména v malých a středních kapacitách.
Tradiční způsob zpracování sójových bobů spočívá ve vymývání oleje z oloupaných a vločkovaných bobů chemickým rozpouštědlem, nejčastěji hexanem. Tato technologie obnáší celou řadu bezpečnostních rizik a investiční náročnost. Vzhledem k náročnosti celého procesu má význam uvažovat o technologii extrakce od kapacit 200 000 t sójových bobů/rok. Technologicky i energeticky nejnáročnější na celém procesu extrakce je nakládání s hexanem. Hexan je velmi těkavá a výbušná látka, u níž je nutné zajistit bezpečnou manipulaci s tímto rozpouštědlem. Protože jde o jedovatou látku, je nutné hexan z oleje a výlisků odstranit. Odstranění hexanu je energeticky náročný proces vyžadující velké množství energie ve formě páry, aby bylo dosaženo legislativních limitů pro obsah této nežádoucí komponenty.
Jde to i bez hexanu
Existují způsoby získávání rostlinných olejů bez použití rozpouštědel, a to čistě mechanickou cestou pomocí šnekových lisů a extrudérů. Právě lisování s extruzí může být vhodnou alternativou k chemické extrakci oleje. Zejména u sóji nabízí tato technologie nesporné výhody ve zpracování. Mechanické zpracování spočívá v extruzi loupaných, případně neloupaných sójových bobů s částečným odlisováním oleje ve šnekovém lisu olejnin. Celý proces se obejde bez použití jakýchkoli chemických rozpouštědel, nevyžaduje tedy zvláštní bezpečnostní opatření spojená s výbušným prostředím. V důsledku kompaktních rozměrů jednotlivých zařízení je celá technologie nenáročná na zástavbové rozměry, což snižuje investiční náročnost celé technologie. Vzhledem k dostupnosti lisů a extrudérů v různých výkonnostech, je možné sestavit linku v kapacitách od 2000 tun až do 400 000 tun sóji za rok. Tyto kapacity plně vyhovují současnému trendu lokálního zpracování zemědělských komodit pro produkci krmiv a potravin. Produktem mechanické extrakce je rostlinný surový olej a výlisky bez zbytkového obsahu chemických rozpouštědel.
Článek byl zpracován v rámci řešení úkolu v projektu TAČR TH02010552.
Literatura je k dispozici u autorů.
Ing. Michal Kaválek, Ph.D.1;
Ing. Vladimír Plachý, Ph.D.2;
1Farmet a. s.
2Česká zemědělská univerzita v Praze
Kompletní článek najdete v Krmivářství 6/2019
