18.03.2002 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Miniatlas plemen králíků

Plemena králíků jsou stejně jako plemena hospodářských zvířat velmi různorodá. A za tuto různorodost a pestrost musíme děkovat nejenom našim předchůdcům, ale i současným chovatelům. I oni totiž obohatili paletu chovaných plemen a barevných rázů. K rozšíření skladby v poslední době určitě přispěl i lepší kontakt se zahraničím po roce 1989. Díky této skutečnosti se u nás začala chovat plemena do té doby nechovaná.

Je zřejmé, že chov králíků má v rámci zootechniky a živočišné produkce jako takové své místo. Je ale nezbytně nutno podotknout, že má i své tradice a svá specifika. Jedním z nich je třeba to, že ze zootechnického pohledu některá plemena nesplňují podmínky definice plemene. Snad v tom není nic špatného, protože chov králíků v poslední době je otázkou hobby - jde o chov exteriérově dokonalých zvířat v odpovídajících chovatelských podmínkách, dobrého zdraví a pohody.
Skupiny chovatelů, kteří se cílevědomě a dlouhodobě snaží šlechtit své „miláčky“ na exteriér a tím i přehlídky krásy (výstavy), jistě zasluhují uznání. A je určitě ke cti, že tato plemena v určitých formách metod plemenitby jsou využívána řadou chovatelů, kde jejich cílem je i produkce masa pro vlastní potřebu. Nelze opomenout rovněž to, že řada plemen sehrála rozhodující úlohu při šlechtění dnešních výkonných hybridů pro masnou produkci.
Možností dělit plemena králíků je celá řada, zrovna tak jako v klasické zootechnice. Dnes nejpoužívanější a rozumné dělení spočívá v tom, že plemena dělíme dle živé hmotnosti a charakteru srsti. V současném systému chovu je do určité míry užitkovost jako taková, v klasickém slova smyslu záležitost podřadná. Je diskutabilní, zda je to dobře či ne. Ale stoprocentně všichni chovatelé nemohou opomíjet reprodukční vlastnosti. Bez jejich solidní úrovně se žádné plemeno hospodářských zvířat zcela jistě neobejde.
A jak tedy vypadá rozdělení plemen a jejich charakteristika?

Velká plemena
První skupinu reprezentují plemena velká, neboli obři. Nemají stanovenou horní hranici hmotnosti, která se pohybuje od 5kg výše. Ti nejtěžší jedinci dosahují hmotnosti 8 až 10kg. Typickým znakem je výrazně mohutné tělo s dlouhým uchem. Jsou náročná na ustájení, množství a kvalitu krmiva. Jejich plodnost je ale výborná, ve vrhu lze očekávat v průměru 8 – 10 mláďat. Jsou chována vyloženě jako hobby. I při porážce mladých zvířat získáme „pořádný kus“, maso má ale dlouhá svalová vlákna a to snižuje jeho chutnost.
Hlavním představitelem skupiny je belgický obr. Je to nejtěžší představitel plemen králíků vůbec a patří i z hlediska původu k nejdéle chovaným. Nejčastěji se chová v barvě divoké a železité, jsou možné i další barevné rázy, například černý, modrý, žlutý apod. Velmi podobný je belgický obr albín. Jedná se o albinotickou formu předchozího, dosahuje hmotnosti cca 7kg. Za zmínku určitě stojí to, že byl využit při šlechtění masných hybridů. Do této skupiny patří francouzský beran. Jeho typickým znakem jako všech dalších beranů je klopené ucho, které vytváří tzv. podkovu, neboli závěs. Spojnice uší na hlavě je tvořena delšími chlupy, kterým říkáme korunka. Možných barevných rázů je celá řada, například divoký, železitý, albín, leucín, černý. Atraktivní jsou strakáči s plášťovou kresbou. Ta spočívá v tom, že králík má zbarvenu viditelnou část těla, bílé je břicho a spodky končetin.
Moravský modrý patřící k této skupině je naše národní plemeno, uznaná genová rezerva. V této skupině patří k těm lehčím, dosahuje hmotnosti 5,5 – 6kg. Vyznačuje se světle modrou barvou. Jeho obliba u našich chovatelů především na Moravě je značná.
Německý obrovitý strakáč je řazen k nejstarším velkým plemenům. Jeho chov je obtížný, protože se rodí 3 skupiny mláďat – tzv. mlynáři - téměř bílá mláďata, která zhruba do stáří tří měsíců hynou v důsledku letálního faktoru. Druhou skupinu tvoří mláďata celobarevná. Třetí skupinou jsou strakáči, kteří se přibližují více či méně požadavkům vzorníku. Je chován ve zbarvení černobílém, hnědobílém a modrobílém. Kresba je tvořena motýlkem a trnem na nosní partii, okolo očí je oční kroužek, pod ním skráňová skvrna, zbarveny jsou uši, po hřbetě se táhne tzv. úhoří pruh, který končí na pírku. Na bocích králíka mají být minimálně tři skvrny velikosti menšího jablka, od sebe oddělené.

Střední plemena
Nejrozsáhlejší je skupina středních plemen, která dosahuje živé hmotnosti 3 až 5,5kg. Obvykle mají ve vrhu 6 – 10 mláďat. Řada zástupců této skupiny je vhodná v drobném chovu na užitkové křížení. Zástupci této skupiny byli v rozhodující míře použiti pro šlechtění masných hybridů. Patrně k historicky nejstarším patří velká činčila. Typickým znakem je šedá krycí barva, velmi dobré rozmnožování a využití krmiva. Velký světlý stříbřitý dříve nazýván francouzským má tzv. světlé zbarvení. To je charakterizováno mléčnou krycí barvou, která je pravidelně prostoupena černými pesíky. Za zmínku stojí to, že mláďata opouští hnízdo černá a s přibývajícím stářím získávají stříbřitost. Toto je ukončeno ve stáří 5 měsíců. Novozélandský bílý pochází z USA. Je to albín, který byl šlechtěn na masnou produkci. Vyniká výrazně masným užitkovým typem, to je osvalením hřbetu a pánevních končetin. V současné době ale platí, že chov je zaměřen na exteriér a parametry masné užitkovosti jsou podřadné. Český albín byl vyšlechtěn profesorem Žofkou z Kladna v roce 1924. Původně to byl králík s vynikající kožešinou. V dnešní době vyniká výbornou plodností a jatečnou výtěžností. Kalifornský králík pochází z USA a byl šlechtěn původně na masnou produkci. Typickým zbarvením je základní bílá barva, ale nos, uši, spodky končetin a pírko jsou zbarveny – černě, modře a hnědě. Intenzita zbarvení tzv. kresby je dána teplotou vnějšího prostředí, což je známý akromelanizmus. Zasloužil se o dnešní masné hybridy. Kuní velký hnědý a modrý byl vyšlechtěn u nás v ČR a inklinuje k masnému užitkovému typu. To samé je možno konstatovat o siamském velkém, který se zbarvením podobá žlutě popelavé barvě. Burgunský králík má svůj původ ve Francii, vyniká výbornou plodností, jatečnou výtěžností a intenzitou růstu. Typickým znakem je světle červená barva připomínající pomeranč. Ke klasickým středním plemenům, tedy s dlouhou historií patří vídeňští králíci. Jsou chováni v barevném provedení leucína (bílý s modrým okem), šedém, modrém, černém a modrošedém. Tato skupina ale ještě zahrnuje velkou skupinu plemen. Hototský bílý má černý kroužek kolem oka, zaječí králík na první pohled připomíná zajíce, aljaška se vyznačuje černou barvou s intenzivním leskem. Ten má ale i havana, barva je však hnědá. Klenotem je pak český strakáč. Z hlediska chovu patří k těm nejobtížnějším stejně jako německý obrovitý strakáč. Může být chován v řadě různých „provedení“. Základní barva je bílá, kresbu vytváří zbarvení černé, modré, hnědé, železité, divoké aj. Moravský bílý hnědooký patří ke genetickým raritám. To spočívá v tom, že základní barva je bílá, ale oko je hnědé. Do této kategorie patří i český luštič, který má krycí barvou připomínat říční písek. Jeho zvláštností je ale především to, že díky svému genetickému založení je využíván pro zjišťování čistokrevnosti jiných plemen a barevných rázů. Obdivuhodnou raritou je anglický beran, který má nejdelší uši ze všech plemen. Jejich rozpětí měřeno přes hlavu dosahuje i 60 centimetrů.

Malá plemena
Malá plemena dosahují živé hmotnosti 2 – 3,25 kg. Počet mláďat se pohybuje od 4 do 8 kusů. Celá skupina se vyznačuje zavalitým tělem a velmi dobrou životaschopností. Zvířata nevhodná k výstavním účelům, použitá v kuchyni mají vynikající kvalitu masa. Někteří zástupci mají své předchůdce ve dříve uvedených skupinách. Patří sem malý beran, činčila malá, siamský a kuní. Králík tříslový má základní barvu černou, hnědou či modrou a tříslo vytváří intenzivně rezavočervená barva, která se projevuje hlavně na prsou, břiše a pírku. K oblíbeným patří stříbřitý malý, má základní barvu černou, intenzivně žlutou, modrou, hnědou a světlou (jako velký světlý stříbřitý). Tato základní barva je promísená bílými chloupky, které vytváří požadovanou stříbřitost. Holandský králík má předepsanou kresbu hlavy a těla. Základní barva je bílá, kresba je nejčastěji v provedení černém, modrém, divokém a železitém. Vůbec k nejstarším plemenům všech králíků patří králík ruský, již Darwinem zmiňovaný jako himálajský. Základní barva je bílá s kresbou totožnou jako u králíka kalifornského. Mezi malá plemena patří namátkou rys, perlový, dailenár, siamský, kuní, anglický strakáč a naše národní plemeno český červený.

Zakrslá plemena
Další skupinou jsou zakrslá plemena. Ta lze rozdělit na dvě podskupiny. První tvoří zakrslí berani, s živou hmotností do 2 kg. Lze je chovat v nejrůznějších barevných rázech, včetně strakáčů. Jsou to albíni a leucíni, divocí, černí, modří, siamští aj. Můžeme od nich očekávat až 6 mláďat. V poslední době jsou oblíbeným domácím mazlíčkem. Druhou podskupinu tvoří hermelíni červenoocí a modroocí (albíni, leucíni) a všechny barevné rázy výše uvedených plemen. Tedy mohou být chováni barevní zakrslíci černí, činčiloví, modří, siamští, kuní, třísloví a celá řada dalších. Dosahují hmotnosti 1,0 – 1,2 kg, typickým znakem je krátké ucho s ideálem 5cm, s max délkou 7cm, výrazným okem a hlavou. Je ale nutno počítat s tím, že počet mláďat bývá nízký, na jeden vrh lze předpokládat asi 2 až 3 mláďata.Nezřídka se ale stává,že za celý rok neodchováme od exteriérově špičkové samičky nic.Nicméně zakrslý barevní patří opět k velmi oblíbeným domácím mazlíčkům.

Dlouhosrstá plemena
Další skupinou jsou dlouhosrstá plemena.K typickému představetili patří králík angorský.Byl a je u nás chová n na produkci angordské vlny.Základní barva je bílá,je chována jako albín či leucín.Rozmnožuje se bez problémů,ve vrhu můžeme očekávat 6 až 8 mláďat.Vlna se získává stříháním,každé tři měsíce. Z dospělého kusu lze získat za rok i přes l kg vlny, i když špičkové produkce mohou dosáhnout až 2 kg. Z hlediska hmotnosti dosahuje angora živé hmotnosti 3.5 až 5 kg. Druhým zástupcem je králík liščí, z hlediska hmotnosti střední plemeno.Typickým znakem je dlouhá srst, která se však nestříhá.Může být chován ve všech klasických barevných rázech.

Krátkosrstí a „zvláštní“
Krátkosrstí králíci mají tu zvláštnost,že mají srst o délce cca 2O mm a chlupy jsou postaveny kolmo ke kůži.Rozmnožují se bez větších problémů, ve vrhu lze očekávat 4 až 8 mláďat.Prvním zástupcem této skupiny byl kastorex, pocházející z Francie.Vyznačuje se tím,že krycí barva má připomínat barvu vylouplého kaštanu.Jako kastorex i ostatní krátkosrstá plemena poskytují vynikající kvalitu kožešiny. Do této skupiny patří i rexové.Jedná se o krátkosrsté králíky, kteří odpovídají dříve uvedeným plemenným s tím, že mají tzv. rexovitost, tedy krátkou srst.
Poslední skupinu tvoří králíci se zvláštní strukturou srsti. Ta spočívá v tom, že naopak připomíná skelnou vatu a má i mimořádný lesk. Jejich kožešina má mimořádnou kvalitu.Zemí původu USA, jediným představitelem je králík saténový.Ten může být chován ve všech barevných rázech dříve uvedených plemen.V barvě bíle jako albín či leucín mu však říkáme slonová kost červenooký,modrooký,hnědooký.K oblíbeným barevným možnostem patří saténový černý,modrý,červený,kastorex,slonovinový červenooký.
Jsem si vědom toho, že náš miniatlas nemůže podat zcela vyčerpávající přehled o chovaných plemenech. Pro základní orientaci by ale stačit měl.

Ing. Josef Zadina

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down