
Konzervovaná objemná krmiva jsou základem krmné dávky skotu, a to nejenom toho dojeného. Dobře konzervovaná a skladovaná senáž, která je vyrobená z kvalitních pícnin je cenným krmivem, protože může skotu dodat vše potřebné, s přijatelnými náklady s minimálními ztrátami. Ovšem za předpokladu, že se ví, jak na to.
Vysoký výnos biomasy z první seče sice snižuje náklady na tunu vyrobené senáže, ale čekat na dosažení maximálního objemu nemusí být tím pravým postupem, protože kvalita rostlinné hmoty (stravitelnost sušiny, DMD) po optimálním datu sklizně velice rychle klesá (zhruba o 0,5 % za den). Proto bývají vysoký výnos a vysoká kvalita senáže často považovány za protikladné cíle. Nicméně by tomu tak nemuselo být, pokud jsou ohlídány klíčové faktory pro dosažení vysokého výnosu sušiny (dobrá úrodnost půdy, adekvátní hnojení dusíkem, vhodná skladba porostu). Podle vědců pomáhá dobrá úrodnost půdy dosáhnout cílového výnosu pět tun sušiny před koncem května a vyrobit senáž dobré kvality (72 % DMD), zatímco při špatné úrodnosti půdy je k dosažení stejného výnosu potřeba zhruba o tři týdny více, což vede k senáži nízké kvality (62 % DMD). Kromě toho se travní porost na vysoce úrodných půdách zotavuje po seči rychleji. Proto je nezbytné věnovat pozornost úrodnosti půdy, zavést pravidelné analýzy a správný režim hnojení, aby bylo možné dosáhnout požadovaného množství a kvality senáže.

Ke ztrátám při výrobě dochází zejména v důsledku degradace cukrů a bílkovin působením enzymů a bakterií. Tyto rozkladné procesy začínají ihned po posečení porostu a snižují jak kvalitu, tak množství vyrobeného krmiva, protože nejrychleji se rozkládají vysoce stravitelné složky. Proto je pro omezení ztrát potřeba senážní žlab rychle zaplnit nařezanou biomasou, při dusání vytlačit veškerý vzduch a provést důkladné zakrytí a utěsnění, aby vzniklo anaerobní prostředí a spustila se žádoucí fermentace.
Použití konzervačních aditiv je možností, jak kompenzovat některé nedostatky, které by komplikovaly fermentaci, ale člověk by se na ně neměl spoléhat příliš. V první řadě je třeba si uvědomit, že vysoce kvalitní siláž se dá vyrobit bez jakýchkoliv aditiv (která také zvyšují náklady). Dále platí, že žádná z přísad není univerzální, a tak je třeba znát konkrétní podmínky i vlastnosti aditiv, aby jejich použití bylo efektivní.
Jakmile je biomasa jednou uzavřena (ať už v jámě nebo v balíku), už se s ní ani s průběhem fermentace nic nenadělá a nezbývá než počkat na výsledek. Správné provedení všech kroků během sklizně a ukládání zvyšuje šanci na úspěch. Rychlé zavadnutí na 25–30 % sušiny zanechá v biomase dobrou koncentraci cukru. Brzké a důkladné zhutnění a účinné utěsnění zabrání přístupu kyslíku a vytvoří vhodné podmínky pro bakterie mléčného kvašení, které přeměňují cukry na kyselinu mléčnou a konzervují tak rostlinnou hmotu. Dostatečně rychlá produkce kyseliny mléčné sníží pH a zabrání ztrátám bílkovin. Oproti tomu špatně probíhající proces fermentace (například přítomnost vzduchu a aktivita aerobních bakterií či dalších nežádoucích mikroorganismů) zvyšuje ztráty bílkovin a produkci sloučenin, které zhoršují kvalitu i senzorické vlastnosti.
