U mláďat hospodářských zvířat je imunita klíčovým faktorem jejich zdraví a úspěšného vývoje v prvních dnech a týdnech života. Telata, kůzlata, jehňata a selata získávají pasivní imunitu po narození prostřednictvím kolostra, kuřata, kachňata, housata či krůťata ji mají z vaječného žloutku. Zatímco tento typ imunitní ochrany představuje první obrannou linii před infekcemi, aktivní imunitu si mláďata vytvářejí během 14 dní po narození.
Analýzou vybraných stresových faktorů ovlivňujících funkci imunitního systém mláďat hospodářských zvířat se zabývali také specialisté z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., v Praze – Uhříněvsi ve spolupráci s kolegy z Fakulty zemědělské a technologické Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Z vědeckovýzkumného projektu, který zrealizovali v provozních podmínkách chovů skotu, prasat a drůbeže, vzešel návrh strategie preventivních opatření v oblasti managementu, profylaxe a biosekurity.
Z hlediska udržení dobrého zdravotního stavu je zásadní zabezpečit odpovídající úroveň imunity mláďat, minimalizovat stres (tepelný, chladový, sociální, transportní aj.) a vyvarovat se expozici zvířat původcům infekčních a invazních onemocnění. V rámci managementu je třeba věnovat pozornost koncentraci zvířat, turnusovému systému chovu (v chovech prasat a drůbeže), zoohygieně v chovu (dezinfekce, desinsekce, deratizace, dezodorizace a deanimalizace) a optimalizaci chovného prostředí, výživy a napájení.
Základem profylaxe na úrovni pasivní imunity u novorozených telat a selat jsou imunoglobuliny přijaté v dostatečném množství z kvalitního mleziva bezprostředně po narození, u kuřat z vaječného žloutku. Na úrovni aktivní imunity je to potom vakcinace, jež je součástí vytvořeného vakcinačního plánu, který vychází z důkladné analýzy zdravotního stavu stáda nebo hejna, stejně jako z výběru vakcín, vhodných pro použití v konkrétním chovu. Vakcinace v souladu s vakcinačním plánem zajišťuje optimální ochranu zvířat proti vybraným původcům onemocnění. Vakcinační program připravuje veterinární lékař ve spolupráci s chovatelem na základě důkladného epizootologického rozboru zdravotního stavu zvířat na farmě.
Základem prevence zavlečení původců infekčních onemocnění do chovu a jejich šíření v areálu farmy je zavedení a důslední dodržování zásad biosekurity v chovech.
V oblasti externí biosekurity jsou potenciálními rizikovými místy zvířata, osoby, krmivo a voda, přepravní prostředky, ochranná pásma a volně žijící živočichové. V interní části biosekurity to jsou management zdravotního stavu stáda, optimalizace technologických systémů, hygiena prvovýroby, kontroly kvality surovin a produktů, asanace prostředí a vytvoření bariér.
Zvířata v chovech s vysokou úrovní hygieny a ošetřovatelské péče s optimálně nastavenou strategií řízení zdravotního stavu a s odpovídající úrovní managementu v rámci profylaktických opatření, budou odolnější vůči původcům onemocnění, což je zásadní předpoklad pro udržení dobrého zdravotního stavu, odpovídající úrovně welfare a dosažení geneticky daných produkčních a reprodukčních ukazatelů.
Více se dočtete v článku doc. MVDr. Pavla Nováka, CSc., který vyjde v březnovém čísle časopisu Náš chov.*
