Koncepce farem a stájí pro chov prasat se odvíjí zejména od umístění provozu – z hlediska hygienických pásem, ochrany přírody či odstupu od zastavěných oblastí, zootechnicko-hygienického řešení a uspořádání komunikací. Dále od obratu stáda, způsobu ustájení jednotlivých kategorií prasat, systémů větrání, vytápění a chlazení stájí, ale i systému krmení a v neposlední řadě způsobů nakládání s kejdou.
Základní podmínkou rentability chovu je turnusový provoz, který umožňuje optimálně využívat stájové prostory a zajišťovat plynulost výroby. Jeho největším pozitivem je dokonalá dezinfekce stájových oddělení. Současně ale také zvyšuje efektivitu práce ošetřovatelů, kteří pracují s homogenními skupinami zvířat se shodnými požadavky jak na technologii ustájení, tak i na stájové mikroklima a krmnou dávku.
Stavební uspořádání v produkčních chovech zahrnuje, jalovárnu, březárnu a porodnu, případně ještě stáj pro odchov prasniček. Při jejich projektování se věnuje velká pozornost zajištění limitů minimálních standardů a welfare ustájených zvířat. Do poroden se začínají vybírat jak technologie, které snižují riziko zalehnutí selat, tak i kotce umožňující prasnicím po porodu volný pohyb. Zavádí se také automatické krmení prasnic prodlužující dobu krmení bez závislosti na přítomnosti ošetřovatele. Optimalizuje se i funkčnost ventilace stájí a hledají se cesty na snížení stájových emisí, včetně zápachu. Na všech úrovních chovu prasat se však klade velký důraz na udržení optimálního zdraví zvířat, které je alfou a omegou efektivní produkce. Základním preventivním opatřením minimalizujícím riziko přenosu nebezpečných onemocnění do chovu je samozřejmě zavedení černobílého provozu a funkční oplocení, které brání vstupu na farmu jak divokým a domácím zvířatům, tak cizím osobám.
Více se dočtete v srpnovém čísle časopisu Náš chov.*
