Obecně existuje možnost zachránit sele včasným varováním. Díky zdravotním indikátorům, kterými lze přesně měřit a digitalizovat, může farmář včas řešit problém, jenž by mohl vést k úhynu selat. Doba, která rozhoduje o úspěšném vyřešení zdravotních komplikací se liší podle použitého indikátoru. Obecně však platí, že čím dříve farmář zasáhne, tím větší je šance na úspěch.
Indikátory vitálních funkcí selat poskytují údaje o srdečním tepu a dechové frekvenci. Srdeční tep narozeného selete se pohybuje mezi 200 až 250 tepy za minutu, zatímco u odstaveného selete je to kolem 90 až 100 tepů za minutu. Předpokládá se, že u zdravého selete ve věku jednoho dne by srdeční frekvence měla být mezi 150 až 180 tepy za minutu a že s věkem srdeční frekvence selat klesá. U novorozených selat je normální dechová frekvence asi 50 až 60 dechů za minutu, ale u odstavených selat je nižší, obvykle mezi 25 až 40 nádechy za minutu.
Tělesná teplota a teplotní pokles má pro zdraví selat velký význam, zejména v prvních hodinách po porodu. Po narození může sele zaznamenat pokles okolní teploty o 15 až 20 °C kvůli teplotnímu rozdílu mezi dělohou prasnice (38 až 40 °C) a prostředím (obvykle kolem 18 °C). Aby selata byla v tepelné homeostázi, do 48 hodin po jejich narození by jejich tělesná teplota měla být 39 °C.
Časté volání představuje pro selata stresovou situaci. Například když uvíznou pod prasnicí, vydávají různé zvuky či výkřiky, aby informovala prasnici. Tyto zvuky lze monitorovat a použít jako varování pro chovatele.
Dlouhodobé sledování selat může odhalit abnormality chování, držení těla i jejich aktivitu. Experimentálně bylo rozpoznáno 30 různých vzorců chování, přičemž jejich četnost a změny byly závislé na věku a pohlaví selat. Sledování držení těla, ale i to, jak dlouho každá situace trvá, ukazuje na zdravotní stav selete. Ukázalo se, že nemocná prasata někdy vykazují některé abnormální vzorce chování a držení těla bez toho, aniž by vykazovala klinické příznaky. Rozpoznávání aktivit poskytuje informace o zdraví selat, příjmu potravy a chování. Například novorozené sele s vysokou vitalitou se postaví po jedné minutě, sele s nízkou vitalitou až po pěti minutách. To má úzkou souvislost i s příjmem potravy a zatímco zdravé sele saje v prvních deseti minutách, nemocné sele může začít přijímat mléko až po půl hodině po narození.
K hodnocení pohody selat lze také využít výraz obličeje a barvu jejich kůže. Prostřednictvím výrazů obličeje se například hodnotila míra bolesti u selat vyvolaná kastrací či kupírováním ocasu. Kromě identifikace bolesti lze výraz obličeje použít například také ke kontrole příjmu potravy. Sledování barvy kůže může také ukázat, zda sele trpí hypoxií nebo nízkou vitalitou. V tomto ohledu se ukázalo, že u selat s bledou barvou kůže byl pozorován vyšší úhyn než u selat s normálně zbarvenou kůží.
Tělesná hmotnost a velikost těla jsou důležitými ukazateli pohody selat. Například šance na přežití selete s hmotností převyšující 1,8 kg je okolo 90 %, avšak u selete s poloviční hmotností se přežitelnost snižuje asi na 33 %. Obecně platí, že u selat s nižší porodní hmotností dojde k rychlejšímu poklesu tělesné teploty a stávají se náchylnější k hypotermii. Selata s nízkou porodní hmotností a nízkou vitalitou často nejsou schopna zvýšit svou tělesnou teplotu ani během laktace nebo po příjmu kolostra. Úhyny lehčích selat souvisejí i s jejich nižší konkurenceschopností v boji o struky prasnice se silnějšími selaty ve vrhu. Existuje nepřímá korelace mezi průměrnou hmotností selete nebo nejnižší hmotností a počtem selat ve vrhu. Nižší variabilita porodní hmotnosti ve vrhu může snížit pravděpodobnost úhynu.
Kolostrum poskytuje novorozeným selatům imunitu a živiny a jeho příjem tak ovlivňuje jejich tělesnou hmotnost a kondici. Mezi příjmem kolostra a průměrným přírůstkem hmotnosti je pozitivní korelace, respektive sele s vyšší porodní hmotností má vyšší příjem kolostra. Ve velkých vrzích má však každé sele k dispozici méně kolostra, což se odrazí v jejich nižších přírůstcích. Obecně platí, že by sele mělo přijmout 50 až 60 ml kolostra během první hodiny. Zjistilo se, že u selat, která první den vypila více než 200 g kolostra, byl zaznamenán úhyn do sedmi procent. Avšak ve skupině selat, která přijímala méně než 200 g, byl úhyn šestkrát vyšší. Stejná studie ukázala, že pro navyšování hmotnosti a pasivní imunitu sele musí optimálně přijmout 250 g kolostra.
Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který najdete v květnovém čísle časopisu Náš chov.*
