Společně se zápalem plic se průjmová onemocnění řadí mezi hlavní příčiny úhynů telat, a to nejenom v irských stádech skotu. Prevence a patřičná léčba průjmů jsou zbraněmi, které mohou omezit ten nemalý podíl jaloviček, jež se sice narodí jako zdravá a vitální telata, ale přesto se nikdy nedožijí dospělosti. K tomu, aby těch ztrát bylo co nejméně, je potřeba znát a dodržovat několik zásad.
Průjmová onemocnění se v chovech skotu objevují u telat snad od nepaměti. Ačkoliv poznání i možnosti terapie velmi pokročily, tak se stále jedná o jeden z nejčastějších zdravotních problémů. Průjem se u telat projevuje řídkými až vodnatými výkaly, které jsou důsledkem poškození střevní výstelky a narušením normální funkce střev, a vede ke ztrátě vody a solí z organismu. Příčin vzniku průjmů je několik, avšak většina z nich se řadí mezi infekce, jejichž původci jsou viry, bakterie či parazité. Původci průjmových onemocnění jsou obvykle přenášeni fekálně-orální cestou, kdy se zdravá telata infikují nejčastěji v prostředí společného kotce, či při vzájemném kontaktu kvůli příliš blízko umístěným individuálním boxům. Ale výjimkou nemusí být ani přenos během krmení, prostřednictvím znečištěných pomůcek, vozíků, nebo oděvu a obuvi ošetřovatelů.
Průjem u telat je vcelku snadno rozpoznatelným problémem s různým stupněm závažnosti. Na počátku nemusí být nijak zvlášť ovlivněn vzhled a chování telete. To může být navzdory onemocnění ještě stále pozorné, s jasnýma očima a dobrým apetitem. Naproti tomu v pokročilém stádiu dehydratace se tele stává apatické a jeho oči jsou výrazně zapadlé. S pokračujícím odvodněním organismu tele více slábne a může dojít ke kolapsu. Jak závažnost onemocnění stoupá, klesá efektivita léčby a mortalita může dosahovat vysokých čísel. Zejména jsou-li telata postižena smíšenou infekcí, jakou je například kombinace rotavirů a kryptosporidií.
