Kukuřice má ve výživě skotu již desítky let své místo, ať už v podobě objemného či koncentrovaného krmiva. Ale nejen chovatelé skotu mají o zrno a zelenou hmotu zájem, a tak se stoupající poptávkou rostou i ceny. A jelikož se zvyšují ceny i dalších vstupů, musí chovatelé snažící se udržet efektivitu a konkurenceschopnost řešit stále častěji cenu krmné dávky a možnosti jejího snížení.
Kukuřičná siláž je základem krmné dávky v mnoha chovech skotu, a to jak toho dojeného, tak i masného. Stejně tak je kukuřičné zrno velmi dobře známé jako výborný zdroj sacharidů, a tedy především energie. A tím se dostáváme k prvnímu „problému“, který značným způsobem omezil plochy kukuřice pěstované pro hospodářská zvířata a výživu člověka a zvýšil její cenu.
Kukuřičná siláž není jen výborným objemným krmivem pro hospodářská zvířata, ale také moderním zdrojem bioenergie a „krmivem“ pro bioplynové stanice. Zrno pak je nejenom oblíbenou potravinou řady národů, krmivem pro hospodářská zvířata, ale také žádanou surovinou pro produkci biopaliv. Jenže tyto obnovitelné zdroje energie nemusí být až tak „zelené“, jak by se na první pohled mohlo zdát. Produkce bioplynu z kukuřičné siláže sice na počátku vypadala jako dobrý nápad, ale má své nedostatky, například to, že velké monokultury kukuřice zabírají stále větší plochy, které by mohly sloužit k produkci potravin či krmiv, a výsledkem jsou nejenom vyšší ceny, ale také monotónní krajina.
Tak jako si v Česku všímáme všudypřítomných řepkových polí, tak se vědci z Karlsruhe Institute of Technology (KIT) a University of Hohenheim zahleděli na kukuřičná pole v Badensku-Württembergsku. Dr. Ludwig Leible, který je odborníkem na obnovitelné zdroje energie na Institute for Technology Assessment and Systems Analysis (ITAS) KIT uvedl, že už i mnozí agronomové považují pěstování kukuřice pro potřeby bioplynových stanic za problém. Tato kukuřice nejenom zabírá nejúrodnější plochy půdy, limituje prostor pro pěstování ostatních plodin a zvyšuje ceny kukuřice, ale lze to též považovat za ztrátu pro estetické hledisko hodnocení kulturní krajiny. Krom toho jsou při pěstování potřeba i poměrně vysoké dávky hnojiv a ochranných postřiků, což je další zátěží pro životní prostředí. Jako jedna z možností náhrady aspoň části kukuřičné biomasy se jeví využití trávy, která je získávána při údržbě krajiny, např. při vysekávání sadů nebo v chráněných oblastech. Podle výsledků studie je tato tráva vhodným materiálem pro využití v bioplynkách.*
