Koncem ledna se na několika místech České republiky potvrdila ptačí chřipka. Poprvé to bylo jednadvacátého u dvou uhynulých labutí nalezených na Písecku. O den starší případ v obci Dlouhá Lhota u Tábora, kde to pro změnu bylo v zájmovém chovu drůbeže, odstartoval vyhlášení mimořádných veterinárních opatření v oblasti výskytu nákazy. S potvrzením ptačí chřipky subtypu H5N8 na dalších dvou místech v Jihočeském kraji pak Státní veterinární správu zákonitě vedlo k rozšíření mimořádných veterinárních opatření na celou republiku.
Státní veterinární správa vyhlásila mimořádná veterinární opatření na základě výsledku vyšetření odebraných vzorků v Národní referenční laboratoří pro aviární influenzu ve Státním veterinárním ústavu Praha. Oslovili jsme proto ředitele uvedené instituce se sídlem v pražských Lysolajích MVDr. Kamila Sedláka, Ph.D., a požádali ho o rozhovor.
Mohl byste na úvod krátce popsat aviární influenzu?
Aviární influenza je nejvýznamnější virovou nákazou ptáků, která negativně ovlivňuje chov domácích i exotických ptáků a obchodování s drůbežím masem. Virus aviární influenzy patří do skupiny RNA virů, čeledi Orthomyxoviridae, rodu Influenzavirus A. Viriony obsahují jednovláknitou RNA, bílkoviny reprezentuje osm velkých polypeptidů, mezi nimi jsou funkční hemaglutinin (H) a neuraminidáza (N). Glykoproteiny H a N často podléhají variacím, náhlá výměna jednoho nebo druhého ovlivňuje vlastnosti nového viru a následně se projevuje v epidemiologii infekce. Viry influenzy ptáků způsobují jednak asymptomatické a mírné klinické infekce, ale i generalizované infekce s těžkým klinickým průběhem a až se stoprocentní mortalitou. Závažnost onemocnění závisí zejména na patogenitě kmene (subtypu), ale i na vnímavosti ptačího hostitele. Nízce patogenní viry aviární influenzy (LPAI – Low Pathogenic Avian influenza) způsobují většinou jen mírný průběh onemocnění. Vysoce patogenní viry aviární influenzy (HPAI – Highly Pathogenic Avian Influenza) způsobují chřipku ptáků a jejich inkubační doba je dva až pět dní. Klinicky se onemocnění projevuje spavostí, celkovou depresí, nechutenstvím, podkožním edémem, průjmy, konjunktivitidou a snížením snášky. Viry ptačí chřipky se běžně vyskytují u řady vodních volně žijících ptáků, ale hlavním rezervoárem viru je kachna divoká (Anas platyrhynchos), která vylučuje virus zejména trusem. Podobně i u kachen domácích může infekce HPAI probíhat asymptomaticky nebo jen s mírnými příznaky, ale je doprovázena pomnožením viru v zažívacím traktu a jeho dlouhodobým vylučováním trusem. Kachny domácí jsou pravděpodobně nejdůležitějším článkem v ekologii viru chřipky v jihovýchodní Asii. Přenos viru se děje přímým kontaktem sekrety a trusem z infikované drůbeže nebo kontaminovaným krmivem, vodou, kontaminovanými vejci, nářadím apod. Nákaza postihuje nejčastěji chovy kura domácího, krůt a vodní drůbeže. Záchyty viru jsou popsány i u dalších druhů vodních ptáků, dravců, ale i exotických ptáků.
Které druhy, respektive skupiny ptáků jsou k ptačí chřipce nejvnímavější?
Rozdílná vnímavost jednotlivých skupin ptáků, ale i jednotlivých druhů k viru ptačí chřipky je dnes již všeobecně známá. Za nejvnímavější je považována hrabavá drůbež, tj. krůty a kur domácí. Vodní drůbež je relativně odolná k infekci a proto hraje významnou roli jako rezervoár viru ptačí chřipky. Obecně ale platí, že k viru aviární influenzy jsou vnímavé všechny druhy ptáků, ale i některé druhy savců. Hovoříme-li o viru aviární influenzy ve skutečnosti máme na mysli velkou skupinu virů, které mají do určité míry odlišné vlastnosti. Vnímavost druhů vůči jednotlivým subtypům viru je rozdílná. Například subtyp H5N1, který cirkuloval v Evropě před patnácti roky, měl schopnost infikovat i některé druhy savců, respektive šelmy a člověka. Aktuálně cirkulující subtyp H5N8 nepředstavuje zdravotní problém pro člověka ani jiné savce. Na základě výsledků mnoha studií můžeme dokonce tvrdit, že savci nejsou k infekci subtypem H5N8 vnímaví. Opatření přijatá při výskytu H5N1 a H5N8 se právě s ohledem na odlišný zoonotický potenciál zásadně liší. Vnímavostí tedy rozumíme, zda se může daný druh virem infikovat bez ohledu na výsledek této interakce. Pro hodnocení výsledku interakce viru a hostitele se nám lépe hodí pojem „citlivost“. Za jednoznačně citlivé druhy k infekci virem subtypu H5N8 považujeme krůtu a kura domácího, z volně žijících ptáků labuť velkou. Naopak kachna divoká je druh vnímavý, ale relativně rezistentní.
Podobně jako loni se i letošní první případ aviární influenzy v chovu drůbeže potvrdil v lednu a shodně se jednalo o vysocepatogenní subtyp H5N8. Čím se odlišuje od původního subtypu H5N1, který byl u nás detekován v roce 2006?
Subtyp H5N1 je sice „pramatkou“ v současnosti nejrozšířenějšího subtypu H5N8, ale oba subtypy se výrazně liší v mnoha aspektech. Zásadní je již výše zmiňovaný rozdíl v zoonotickém potenciálu, současný subtyp H5N8 totiž nemá schopnost nakazit člověka. Současné kmeny subtypu H5N8, případně H5N5, jsou kontagióznější než původní H5N1, což se potvrdilo v roce 2017, kdy byly zjištěny jak u volně žijících ptáků, tak ve velkochovech i malochovech drůbeže, a dokonce i v zoologické zahradě. Z veterinárního pohledu je vhodné upozornit na výrazné rozdíly v patologických nálezech u jednotlivých skupin ptáků. Virus subtypu H5N1 vytvářel učebnicové až patognomické nálezy u krůt a kuřat jako jsou krváceniny na běhácích, cyanóza hřebínku a laloků, zatímco nálezy u hus a kachen byly tehdy velmi mírné. Naopak subtyp H5N8 způsobuje markantní patologickoanatomické změny v orgánech vodní drůbeže, včetně pižmovek, ale nálezy u kuřat a slepic jsou zcela nepatrné nebo nekonstantní.*
