Cílem příspěvku bylo porovnat nákladovost nejčastěji uplatňovaných typů synchronizačních protokolů (Ovsynch, Presynch a Double Ovsynch) v porovnání s individuálním přístupem řízení reprodukce u dojnic, který je založen zejména na intenzivní detekci říjí, prevenci a ultrasonografickém vyšetření (USG). Modelové výpočty nákladů synchronizačních protokolů vycházely ze schémat jednotlivých protokolů, doporučovaného množství aplikovaných hormonálních přípravků, jejich ceny a pracovních nákladů chovatele spojených s řízením reprodukce.
Náklady na strategii uplatňující individuální přístup řízení reprodukce vycházely z reálných nákladů konkrétní farmy, kde jsou dlouhodobě vedeny kompletní záznamy o reprodukci a zdraví zvířat. Přestože strategie uplatňující individuální přístup řízení reprodukce je v porovnání se synchronizačními protokoly nákladnější z hlediska pracovních nákladů chovatele a nákladů za služby (USG), jsou na úrovni celkových nákladů oba strategické přístupy srovnatelné. Výsledky naznačují, že individuální přístup řízení reprodukce by mohl být vhodnou alternativou synchronizačních protokolů uplatňovaných v intenzivních chovech dojeného skotu, která by při zvolení adekvátního managementu mohla zajistit požadované výsledky reprodukce při srovnatelných nákladech.
Vlivem intenzifikace chovu dojeného skotu se dlouhodobě daří dosahovat požadovaného nárůstu mléčné užitkovosti v ČR i ve světě. Tomuto trendu se chovatelé snaží přizpůsobit i management reprodukce plemenic s cílem dosáhnout dobrých reprodukčních výsledků nezbytných pro prosperitu farem, a to i přes značnou fyziologickou zátěž v podobě vysoké produkce mléka. Velké oblibě se těší tzv. synchronizační protokoly (ovsynch, presynch, double ovsynch), využívané buď plošně u všech zvířat, nebo v kombinaci s detekcí spontánně se vyskytujících říjí. Jejich princip spočívá ve sjednocení říjového cyklu u většího počtu dojnic prostřednictvím hormonálních přípravků a následném provedení inseminace v přesně stanoveném čase (TAI – time artificial insemination), ke kterému u každé nově synchronizované skupiny dochází v pravidelných týdenních intervalech. A právě pravidelnost a předem daná schémata protokolů mohou být pro chovatele hlavními kritérii pro výběr těchto strategií. Dalšími argumenty pro zařazování zejména plošných protokolů jsou úspora času potřebného pro detekce říjí a provedení inseminace u dojnic bez zjevných říjových příznaků či s abnormálně probíhajícími říjovými cykly. I přes zvyšující se popularitu těchto protokolů a stále rostoucí spotřebu hormonálních přípravků dlouhodobě nedochází k výraznému zlepšování úrovně zabřezávání. Možnou alternativou plošných synchronizačních protokolů by mohl být tzv. individuální přístup k řízení reprodukce, který zahrnuje řadu preventivních kroků a více zohledňuje celkový zdravotní stav zvířat. Hormonální přípravky jsou také používány, avšak cíleně na základě přesně diagnostikovaného nálezu pomocí ultrasonografického vyšetření (USG). Tento přístup umožňuje nejen efektivněji využít potenciál hormonálních přípravků a tím zlepšit výsledky reprodukce, ale i zredukovat jejich celkovou spotřebu v chovech dojeného skotu.
Z modelového srovnání nákladovosti vybraných reprodukčních strategií vyplývá, že synchronizační protokoly jsou v porovnání s individuálním přístupem řízení reprodukce pro chovatele méně nákladné z hlediska času, pracovních nákladů a nákladů za služby (USG). Na druhou stranu je v rámci jejich uplatňování použito větší množství hormonálních přípravků než u individuálního přístupu.
Ing. Markéta Schreinerová, Ing. Dalibor Řehák, Ph.D., VÚŽV, Oddělení chovu skotu
Podrobněji v časopise Náš chov 12/2023.*
