Zemědělství a lesnictví jsou podle dat z let 2010–2019 zodpovědné za 21 % celosvětových antropogenních emisí skleníkových plynů. V Česku tvoří zemědělství včetně lesnictví přibližně 7 % celkových emisí, přičemž jedním z hlavních zdrojů je metan produkovaný během trávení hospodářských zvířat. Enterický metan tvoří 44 % emisí ze zemědělství.
Emise skleníkových plynů z živočišné výroby představují významný problém v kontextu klimatických změn. Článek se zaměřuje na zdroje emisí skleníkových plynů v živočišné výrobě a na metody pro jejich kvantifikaci a hodnocení dopadů. Zemědělství a lesnictví v letech 2010-2019 bylo zodpovědné za zhruba 21 % světových antropogenních emisí. V Česku zemědělství generuje 7 % celkových emisí skleníkových plynů, přičemž jedním z hlavních zdrojů je metan z trávení hospodářských zvířat.
Emise skleníkových plynů se odhadují podle metodických pokynů Mezivládního panelu pro klimatickou změnu, které byly zpracovány na základě mezinárodních literárních přehledů vědeckých prací týkajících se měření antropogenních zdrojů emisí skleníkových plynů. Pro hodnocení dopadů na životní prostření se používají metody jako analýza životního cyklu (LCA) a ekologická stopa. LCA hodnotí environmentální dopady během celého životního cyklu produktu, zatímco ekologická stopa porovnává lidskou činnost s trvalou udržitelností. Hodnocení uhlíkové stopy je zásadní pro identifikaci a zavádění udržitelnějších zemědělských a chovatelských postupů, které mohou výrazně snížit negativní environmentální dopady.
Česká republika spolu s dalšími zeměmi, které přijaly Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, je povinna poskytovat roční národní inventury emisí skleníkových plynů. Úmluva a následný Kjótský protokol a Pařížská dohoda jsou právním podkladem pro aktivity vedoucí ke snížení emisí skleníkových plynů na úroveň, která by nebyla z hlediska vzájemné interakce s klimatickým systémem Země pro další vývoj planety nebezpečná. Národní inventury skleníkových plynů ze všech odvětví se odhadují podle metodik IPCC, které byly zveřejněny v letech 1997 a 2006, přičemž v roce 2019 byla vydána revize pro pokyny z roku 2006 (dokumenty jsou volně ke stažení na webových stránkách IPCC https://www.ipcc-nggip.iges.or.jp/public/2019rf/index.html).
Použitá literatura je k dispozici u autorky článku.
Ing. Magdaléna Štolcová, Ph.D.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha
Kontakt: stolcova.magdalena@vuzv.cz
