Ne každý si může dovolit postavit novou stáj na zelené louce. V první řadě bývá důvodem vysoká finanční nákladnost. Dalším problémem mohou být překážky na straně úřadů a okolních obcí. Zejména pokud se jedná o podnik v blízkosti žádaných lokalit, kde se to množí developery, jejichž cílem je budování nových a krásnějších satelitů, případně větších a modernějších komerčních zón.
V řadě podniků tedy spíše přistupují k rekonstrukcím stávajících objektů, aby vyhovovaly chovaným zvířatům, ale také lidem, kteří v nich budou pracovat. Nejčastější úpravy posledních desetiletí se snaží vyřešit nejen udržení optimálního mikroklima na stájích, ale také problematiku nedostatku pracovníků, kteří by byli ochotní a schopní vykonávat každodenní činnosti související s chovem skotu. Starší masivní stáje se jeví být výhodnější, zejména pokud období vysokých teplot netrvá příliš dlouho. Mohutné betonové stavby s izolovanými střechami dovedou zabránit průniku tepla, ale ne napořád. Úpravy pomáhající zvýšit komfort zvířat, která jsou v nich ustájena, nemusí být nejdražší a mohou velmi dobře fungovat. Zvětšení okenních otvorů pomůže zlepšit cirkulaci vzduchu, a pokud se přidají ještě další „klimatizační“ prvky, tak pobyt na takové stáji nemusí být vůbec špatný.
V dobře dimenzovaných moderních lehkých stavbách brání přehřívání především dostatečná kapacita a výměna vzduchu. Ale i v těchto vzdušných stavbách je někdy potřeba se vypořádat s nadbytkem tepla, zejména když není kubatura taková, aby se horký vzduch nahromaděný pod neizolovanou střechou nestřetl s teplým vzduchem stoupajícím od zvířat. Pak i zde musí pomoci technika. Pokud nestačí otevřít vrata a shrnout boční plachty, musí pomoci sprchy či ventilátory. Při výběru sprchovacích systémů se nesmí zapomínat na to, aby jejich činnost neměla negativní vliv na mikroklima stáje. Přece jenom tu existuje určité riziko, že se kromě (či v horším případě místo) ochlazení zvířat dočkáme vyšší vlhkosti, nejen vzduchu, ale také třeba podlahy pod sprchami.
Nespornou výhodou pořízení dojicích robotů je skutečnost, že dobře fungující robot zastane nejen práci dojiče, ale umí získávat i celou řadu údajů, které lze využít při řízení stáda. Okamžitě hlásí, pokud se děje něco, co by nemělo. Robotická krmná linka se nejspíš ukáže jako lepší řešení, než se trápit s náborem, zaškolováním a kontrolou krmičů. Místo pracovníka, který by se věnoval přihrnování, je možné koupit specializovaného robota, jehož jediným úkolem je přihrnovat krmivo ke zvířatům.
Roboty a počítače mohou práci výrazně ulehčit, nemůže nahradit smysly a zkušenost zootechnika, který by měl naprosto přesně vědět, co se mezi zvířaty děje, jak se jim daří a jak aktuálně vypadá stájové prostředí.*
Ing. Anna Marcinková, Ing. Ota Beran, BM Profit
Podrobněji v časopisu Náš chov 8/2018.
