Pasterizovat či nepasterizovat – to je otázka, která trápí leckterého farmáře zaměřeného na mléčnou produkci a následnou výrobu mléčných produktů z vlastního mléka. Pasterizace znamená tepelné ošetření mléka, které je určeno přímo k prodeji zákazníkům, nebo k dalšímu zpracování do mléčných produktů. Pasterizace se provádí při různé škále teplot za účelem eliminace případných patogenních mikroorganismů v mléce, ale i zvýšení trvanlivosti výrobku a jednodušším podmínkám skladování.
Nepasterizované mléko je naopak používáno bez tohoto tepelného ošetření a stejně tak jsou z něj vyráběny další produkty. Podle faremních zpracovatelů, kteří s nepasterizovaným mlékem pracují, přináší spotřebiteli konzumace nepasterizovaného mléka mnohé benefity a v mnoha evropských zemích je součástí běžné praxe, nad kterou se nikdo nepozastavuje.
V České republice byla pasterizace povinná od roku 1934 s cílem omezit šíření chorob mezi zvířaty, jednalo se zejména o brucelózu skotu. Tato choroba byla však z českých zemí v šedesátých letech minulého století vymýcena a na našem území se dále neobjevuje. Po roce 1948 byla zase pasterizace nařízena socialistickou vládou se záměrem omezit možnosti sedláků prodávat mléko jinak než pouze jeho odevzdáváním přímo státu. Tehdejší vláda proto proklamovala, že nepasterizované mléko je škodlivé a zdraví nebezpečné. Tepelnou úpravou mléka totiž dochází k zahubení bakterií a dalších mikroorganismů, které se v čerstvém mléce vyskytují. Bohužel tak však dochází také k zahubení bakterií člověku a jeho zažívání prospěšných. V současné době Evropská unie nenařizuje povinnou pasterizaci mléka a je tak pouze na farmářích a spotřebitelích, zda budou preferovat mléko a mléčné výrobky pasterizované (k dostání zejména v komerční produkci), nebo výrobky nepasterizované od menších a faremních producentů. Jedinou povinností zpracovatelů je dle evropského nařízení spotřebitele informovat o tom, že kupuje mléko nepasterizované.
