Obecné zásady chovu, respektive odchovu a výkrmu tradičních druhů a užitkových typů drůbeže jsou rozpracovány šlechtitelskými firmami do podrobných technologických postupů, s nimiž jsou odběratelé jednodenních kuřat, krůťat, kachňat či housat seznámeni. Pro další druhy drůbeže, ale i běžce s potenciálem pro komerční využití je však zmiňovaných návodů poskrovnu a nabyté zkušenosti tak mohou mít pomyslnou „cenu zlata“.
Že nevíte, jaké podmínky potřebují barbarie, bažanti nebo třeba pštrosi? Nevadí. V tomto článku přinášíme postřehy, které vám mohou pomoci k založení chovu.
Pižmová kachna, čínská kachna, berbera nebo barbarie – to jsou zažité názvy pro domestikovanou formu pižmovky velké, která se vyskytuje v bažinatých oblastech Jižní a Střední Ameriky. Zatímco první tři názvy se užívají mezi zájmovými chovateli, barbaria je označení pro hybridní kombinaci, která se k nám začala dovážet z Francie bezmála již před osmdesáti roky. S intenzivním chovem tzv. husokachny se ale prakticky začalo až v devadesátých letech minulého století, kdy společnost JH Barbaria se sídlem v Jindřichově Hradci pravidelně importovala bíle zbarvené rodičovské kombinace R51 určené k masnému výkrmu a R61 pro produkci jater. Dnes se dovážejí výhradně kachňata reprezentující hybrid R71….
K zazvěřování honiteb se využívají nejen bažanti odchovaní v tradičních bažantnicích, ale i z farem. Základem zdárného odchovu bažantů je dostatek prostoru, zdravotně nezávadná napájecí voda a kvalitní krmení. Vylíhnutá bažantí kuřata se expedují do připravených odchoven na podestýlce z drcené slámy, kde jsou zpočátku v kruzích pod elektrickými zářiči. Pod zdrojem je 35 až 36 °C, v hale se pak udržuje teplota asi o sedm až osm stupňů nižší. Od třetího týdne se teplota v odchovně snižuje, v pěti týdnech se bažantíci pouští do výběhu a za další tři týdny již mohou být stále venku. Jakmile mladý bažant přežije vlnu deštivého počasí, je vyhráno…
To, že první zmínka o založení faremního chovu pštrosa dvouprstého pochází z Afriky, asi většinu z nás nepřekvapí. Již méně známou informací je ale skutečnost, že s chovem tohoto největšího nelétavého ptáka na planetě za účelem produkce peří, kůže masa a vajec se začalo již v polovině 19. století. U nás se s komerčním chovem afrických běžců začalo v devadesátých letech minulého století…
Více se dočtete v únorovém čísle časopisu Farmář.*
