Český svaz chovatelů masného skotu eviduje již 25 masných plemen, pro která vede plemennou knihu. Český svaz chovatelů masného skotu funguje jako uznané chovatelské sdružení pro masná plemena od svého založení v roce 1990. Až do roku 2010 zastřešoval aktivity 12 masných plemen. Po dovozu dalších masných plemen se v roce 2010 svaz rozrostl o dalších čtyři plemena: aubrac, parthenaise, shorthorn a texas longhorn.
O rok později přibyla plemena bazadaise, rouge des prés (maine anjou) a wagyu. V roce 2012 to byla plemena vosgienne a bruna d'Andorra, v roce 2013 řady svaz rozšířili chovatelé dextera, v roce 2015 se přidal pinzgavský skot a jako poslední přibyla plemena chianina a uckermärker.
Chianina
Chianina (čti kyanýna), neboli chianský skot, je jedním z nejstarších, ne-li vůbec nejstarším plemenem skotu na světě. Předpokládá se, že její prapůvodní předkové se dostali na území dnešní Itálie již v Době bronzové přibližně 1500 let př. n. l., a to z Asie a Afriky. Název plemene je odvozen od údolí Val di Chiana nacházejícího se mezi Toskánskem a Umbrií ve střední Itálii. Postupně se chov tohoto plemene rozšířil do všech provincií střední Itálie a dodnes se s ním můžete nejvíce setkat v Toskánsku, Laziu a Umbrii. Po druhé světové válce překročil oceán a dostal se do Jižní Ameriky, Austrálie, Kanady a Spojených států.
Do doby, než se začala v zemědělství široce využívat mechanizace, sloužila chianina především jako tažné zvíře. S nástupem mechanizace však tato užitková vlastnost pomalu začala ztrácet na významu, a tak se zvyšoval selekční tlak na masnou užitkovost, zejména na rychlost růstu, libovost masa a nižší ukládání tuku u dospělých zvířat při udržení velkého tělesného rámce. V roce 1932 se díky státem schválenému šlechtitelskému programu oficiálně ukončilo využívání chianiny jako tažného zvířete a začalo se se šlechtěním na masnou užitkovost.*
