Dne 10. ledna 2019 vyšla ve Sbírce zákonů novela plemenářského zákona (zákon č. 3/2019, kterým se mění zákon č. 154/2000Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů – dále jen novela).
Tato novela spojuje dosavadní znění plemenářského zákona s novým nařízením (EU) 2016/1012 (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1012 ze dne 8. června 2016 o zootechnických a genealogických podmínkách pro plemenitbu čistokrevných plemenných zvířat, hybridních plemenných prasat a jejich zárodečných produktů v Unii, pro obchod s nimi a pro jejich vstup do Unie, o změně nařízení (EU) č. 652/2014 a směrnic Rady 89/608/EHS a 90/425/EHS a o zrušení některých aktů v oblasti plemenitby zvířat – dále jen nařízení (EU) 2016/1012). Cílem novely zákona tak byla adaptace na novou unijní legislativu a zároveň zachování maximálně možného z dosavadního obsahu zákona.
Vzhledem k tomu, že se jedná o novelu adaptační, je třeba si ujasnit, co to vlastně znamená. Základní pravidla jsou upravena nařízením, na národní úrovni se zpravidla nechávají ustanovení o sankcích, neboť jsou různé zvyklosti a zapojeny různé instituce, např. v ČR vymáhá uložené peněžité sankce Celní správa. Nařízení je z pohledu teorie práva nadřazené zákonu, zákon pouze doplňuje nařízení v oblastech nařízením neupravených a v oblastech, které nařízení národní legislativně přímo svěřuje (např. již zmíněná oblast sankcí), zákon však nesmí obsahovat ustanovení duplicitní s ustanovením nařízení. Zákon tak tvoří spolu s nařízením jeden provázaný celek, z praktického pohledu je tedy nutná znalost jak nařízení, tak zákona.
Ing. Vít Škaryd, Ph.D.
MZe ČR
Celý článek najdete v NCh 2/2019.
