Dovozem chovných beranů chovatel František Dlabal pokračuje ve svém záměru udržet vysokou úroveň plemenného materiálu. Svůj šlechtitelský chov ovcí pro plemena suffolk a charollais obohatil o kvalitní berany Premiéra a Chiriho, kteří tak rozšíří počet v tuzemsku využívaných plemeníků o další dvě nové linie.
Letos to je již čtrnáct let, co František Dlabal pořídil své první ovce. Tehdy začal s budováním stáda chovatelsky náročného charollaiského plemene nákupem dvanácti jehnic ze zemědělského družstva Tuchořice a dalších osmi kusů z chovu ve Vanicích u Vysokého Mýta. První plemenný beran linie Chorvat pocházel ze zemědělského družstva Nečtiny.
Do kontroly užitkovosti bylo stádo zapojeno v roce 1995 a již od samého počátku chovatel od francouzského plemene masných ovcí dosahoval vynikající výsledky reprodukce i užitkovosti, převyšující srovnatelné ukazatele za celou republiku. „Stádo charollaiských ovcí v Hradci rozhodně patří ke špičkovým chovům v republice. Za deset let spolupráce bylo v jeho chovu vyprodukováno ve výborné kvalitě dvě stě plemenných beranů, z nichž byly dvě třetiny v elitě rekord. Z chovu pocházející berani linií Chorvat, Chevalier, Charouzd, Chamel, Chirurg, Chlost nebo Chinin se stali základem jak pro naše přední plemenné chovy, tak pro zemský chov,“ uvedl šlechtitel spolupracující plemenářské služby Ing. Josef Hrdlička.
Po osmi letech zkušeností se chovatel Dlabal zaměřil na chov dalšího specializovaného masného plemene, tentokrát anglického suffolka. Základ jeho druhého stáda položilo jedenáct zvířat ze tří chovů, a to Pavla Sokola z Jablonce nad Nisou, Zemědělského družstva Opatov a nakonec Josefa Šrámka z Nenačovic. „Také u suffolského stáda František Dlabal dosahuje v kontrole užitkovosti vynikajících výsledků. Vykazované ukazatele plodnosti převyšují průměr republiky asi o 14 až 15 procent. Při porovnání růstu jehňat do 100 dní je pak rozdíl kolem 20 procent ve prospěch hradeckého chovu,“ doplnil na adresu anglického plemene šlechtitel.
Díky nadprůměrným výsledkům v kontrole užitkovosti, dobrému zdravotnímu stavu a veškerým předpokladům pro další úspěšný chov a rozvoj obou jmenovaných plemen ovcí chovatel František Dlabal získal v roce 2005 statut šlechtitelského chovu.
Hradecká současnost
„V současné době mám v chovu stádo čtyřicet charollaiských bahnic a dva plemenné berany linií Chural a Chiri. V pořadí druhého jmenovaného plemeníka jsem dovezl v roce 2005 z Francie. Jde o původem vynikajícího tříletého berana, zakladatele nové plemenné linie, která rozšíří spektrum plemeníků pro využití v domácí plemenitbě,“ řekl chovatel František Dlabal. Pak se ve výkladu zaměřil na suffolky. „Loňským dovozem chovného berana Premiéra s pěti jehničkami jsme zrealizovali plánované rozšíření stáda anglického plemene. Beran je dvouletý a podle výsledků genotypizace je zařazen v R1. Exteriérově jde o rámcové zvíře na nižší noze. Tedy v typu je to plemeník podle mých představ. V součtu mám ve druhém stádu s uznaným šlechtitelským statutem momentálně dvacet bahnic a vedle z Irska dovezeného původem nizozemského plemeníka ještě berana linie Honey.“
Podle informací šlechtitele Ing. Josefa Hrdličky v domácích chovech aktuálně působí přes tisíc suffolských plemenných beranů (přesněji 1005 kusů) 40 linií, rozptýlených v 903 chovech. Z evidence plemeníků nejrozšířenějšího masného plemene ovcí u nás dále vyplývá, že nejpočetněji jsou zastoupené dvě linie, a to Hanibal a Yrit, které jsou se značným odstupem následovány liniemi Yam a Yamus.
„Pro perspektivu šlechtitelského chovu ovcí v Hradci je důležité, že chovatel Dlabal má zájem pokračovat v kvalitní chovatelské práci. Suffolky chová pět let a pokud jde o plemenný materiál, je na vysoké úrovni. Jeho cílem je zařadit do plemenitby původního berana anglického původu s odpovídajícími plemennými i exteriérovými vlastnostmi. Zevnějšek by měl odpovídat plemeníkovi s dlouhou a širokou zádí, dobře osvalenou kýtou i hrudními partiemi. Z ostatních exteriérových vlastností je pro plemenitbu důležitá silná končetina s pevnou spěnkou. A konečně plemenný beran by měl mít také dobře tvarovanou klabonosou hlavou a odpovídající samčí pohlavní výraz,“ řekl šlechtitel Hrdlička.
A loňská produkce? Celkem dvacet aukčních beránků – deset suffolků a deset plemeníků charollais, z nichž bylo přes 60 procent zvířat zařazeno do skupiny R1. Uvedená klasifikace představuje zvířata s genotypem ARR/ARR, která jsou geneticky velmi rezistentní vůči onemocnění ze skupiny transmisivních spongiformních encefalopatií.
Modelová farma
Podmínky ustájení, zajištění krmivové základny a organizace pastvy jsou (kde? xxxxxx) nejen slovy ukázkové. Ve zděných stájích s půdním prostorem k uskladnění sena neklesá teplota v zimních měsících pod 10 °C. To je teplota, kterou je třeba udržet ve stájích při bahnění charollaiských bahnic koncem února. Francouzské specializované plemeno je totiž v porovnání s přizpůsobivým a vůči nepříznivým klimatickým podmínkám odolným suffolkem o poznání choulostivější.
Z celkem dvaceti hektarů využívá chovatel polovinu obhospodařovaných pozemků k pastvě ovcí v oplůtcích, vybudovaných z uzlíkového pletiva v kombinaci s latěmi. Zbylých deset hektarů slouží k produkci sena a senáže, kterou František Dlabal bez problémů pokrývá potřebu krmení zvířat v zimním období. Zatímco seno skladuje pod střechou, jetelotravní senáž přechovává ve vacích.
„Pastviny pravidelně na jaře usmykujeme. Tím nejen srovnáme drny, ale také rozvláčíme exkrementy ovcí. Cyklicky každých pět až sedm let pak pastviny obnovujeme. Tato činnost zahrnuje pohnojení, přeorání a vysetí nové pastevní směsi s převahou sladkého jílku, který ovce rády spásají. Sledování skladby pastevního porostu se nesmí podceňovat, ať už z důvodu dosažení optimálního výnosu, tak možného výskytu zdravotních komplikací ovcí. Kromě pastvin obhospodařujeme ještě dvacet hektarů lesa a dva hektary plantáže, využívané k produkci vánočních stromků. Třemi druhy jedlí – bělokorou, obrovskou a korejskou, dále borovicí černou a lesní a také smrkem zásobuji nejen domácí, ale i zahraniční prodejce vánočních stromků,“ vypočítal aktivity modelové farmy chovatel.
Chov ovcí v Hradci je pod neustálým veterinárním dohledem. Zdravotní zkoušky probíhají v rámci státní zakázky. Hromadná onemocnění v chovu zaznamenána nebyla. „Preventivně odčervujeme, jehňata i třikrát do roka, a dále podle aktuální potřeby. Nejen abychom minimalizovali riziko vzniku rezistence, ale také účinně zasáhli co nejširší druhové spektrum parazitů. Přípravky střídáme. Používáme v tuzemsku dostupné preparáty, například Ivomec, Aldifal, Vermitan nebo Panakur,“ prozradil chovatel.
Vedle červů je noční můrou ovčáků i nakažlivé kulhání ovcí. Nákaza je aktuální při vlhčím počasí, proto vždy na jaře a na podzim chovatel přehání ovce přes dezinfekční rohož s roztokem modré skalice.
Zatímco šlechtitelský chov jmenovaných masných plemen ovcí v Hradci začíná psát svou novodobou historii, vybudované chovatelské zařízení slouží již mnoho let jako modelové. A to jak pro odborná pracoviště České zemědělské univerzity a Výzkumného ústavu živočišné výroby, tak pro zahraniční delegace a návštěvy Svazu chovatelů ovcí a koz nebo ministerstva zemědělství.
