Dlouholetého předsedu Svazu chovatelů prasat (SCHP) Jindřicha Macháčka v květnu v čele svazu vystřídal sedmatřicetiletý Ing. Josef Luka ml. Se zemědělstvím má, jako ředitel Proagra Nymburk, bohaté zkušenosti. Kromě toho, že si rád pochutná na dobře upečeném bůčku z českého prasete, nám prozradil i další informace týkající se chovů prasat a dalšího fungování svazu, v jehož čele stojí.
Jak byste zhodnotil současný stav chovů prasat v ČR a jak vidíte vývoj v horizontu pěti let?
Aktuální stav je možné označit za stabilní. Je to jednak díky relativně příznivým cenám obilovin, ceně jatečných prasat a také podpoře ze strany MZe. Dobrý chovatel prasat byl za loňský rok v zisku. Ovšem dlouhodobý stav sektoru je špatný – vepřové maso je jedna z nejhorších komodit, co se týká soběstačnosti. V České republice vyrobíme pouze 55 % masa, které spotřebujeme, od vstupu do EU klesly stavy o 63 % na současný stav cca 91 000 kusů. Je smutné, že se pro naši zemi tradiční výroba vepřového masa dostala do tohoto stavu. Hlavní příčinu vidím v tom, že tuzemský sektor výroby vepřového masa není dlouhodobě schopen čelit levným dovozům vepřového z některých zemí EU, nejčastěji pak z Německa, Belgie, Španělska či Polska. V těchto státech je podpora výroby vepřového masa výrazně větší, než je tomu u nás. Další věc je špatný stav tuzemského zpracovatelského průmyslu. Takže se to netýká nákladů na výrobu a chovatelské úrovni chovů, kde jsme plně konkurenceschopní, ale různé míry podpor v rámci EU.
Byl bych velmi rád, kdyby se dlouhodobý propad stavů prasnic v Čechách podařilo zastavit a ještě radši, kdyby stavy začaly růst. Ale jsem skeptický k názoru, že stavy prasat v ČR významně porostou. Farmy, které ukončily činnost, se jen velmi těžko obnovují, jednak pro velké investiční nároky, jednak z důvodu extrémní náročnosti při povolovacích procesech, které doprovázejí zahájení a následný provoz chovů. Další oblast, která chovatelům velmi komplikuje život, je velká administrativní náročnost provozu, kolotoč kontrol státní veterinární správy, krajských úřadů, inspekce životního prostředí, ochrany a bezpečnosti při práci atd. Výjimkou nejsou situace, kdy u chovatele probíhá hned několik kontrol zároveň.
Co by mohlo, podle vašeho názoru, chovatelům prasat v ČR skutečně zásadně pomoci?
Chov prasat je běh na dlouhou trať, tudíž pro rozvoj chovu prasat v ČR by bylo potřeba vytvořit chovatelům dostatečnou, dlouhodobou a koncepční podporu ze strany státu, jak tomu je v jiných státech Evropy. Druhá věc je přesvědčit spotřebitele o výhodnosti nákupu tuzemského masa. Například v Česku je při výrobě vepřového mnohonásobně nižší spotřeba antibiotik než například ve Španělsku a zhruba poloviční oproti Německu nebo Polsku. Přitom ze všech zmíněných zemí dovážíme spoustu masa. Nákupem českých potravin také podporujeme domácí hospodářství, ekonomiku. Zastávám názor, že není normální stav, kdy se do Česka dováží téměř polovina spotřeby vepřového z mnohdy tisíce kilometrů vzdálených zemí, když si ho zde umíme stejně kvalitně, nebo i kvalitněji a se stejnými náklady vyrobit sami.*
Více se dočtete v červencovém čísle časopisu Náš chov
Ing. Josef Luka
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den!
Nabízí se tedy otázka: co způsobilo tak hluboký propad výroby vep4ového masa, když západní země(E15) a také třeba Polsko jsou úplně jinde.Těch se pokles stavů netýká,někdy i naopak.A je pravda,že polští a také němečtí sedláci neplatí sociál.a zdravot. pojištění ? Přeji hezký den! V.Z.