Ustájení prasnic během laktace je momentálně ústředním tématem diskusí na evropské úrovni. S ohledem na zlepšení welfare prasnic v komerčních chovech se čím dál častěji doporučuje, aby se i laktující prasnice chovaly ve volném ustájení. Hlavní překážkou přechodu z klecového chovu laktujících prasnic na volný chov je však obava z vysoké mortality selat po porodu.
Pokusná sledování skupin prasnic ustájených v klecích v porodních kotcích a ve volných boxech ukázala, že mortalita selat je v obou systémech přibližně stejná, ale má různé příčiny. V každém případě v navrhovaných welfarových technologiích se vykazuje nesporně nižší produktivita práce spojená s vyššími nároky na prostor, a tím i výrazně horší ekonomikou.
Chov prasnic v porodních klecích již zakazuje národní legislativa v Norsku, ve Švýcarsku a Švédsku. K nadstandardům švédské legislativy patří také zákaz rutinního krácení ocásků, dále chirurgická kastrace s anestetiky nebo analgetiky, ale i ustájení na celoroštových podlahách či používání stimulátorů růstu. Antibiotika smí podávat pouze veterinární lékař, a to v individuálních případech injekčně. Švédské welfare je vykoupeno cenou vepřového masa, kterou však tamní spotřebitelé rádi zaplatí.
Podmínky chovu prasat čím dál více ovlivňuje veřejné mínění, a to jak z řad různých ochranářských aktivistů, tak i spotřebitelů, kteří poptávají produkty s přidanou hodnotou. A tak se dá předpokládat, že počet zemí, které ve své národní legislativě podpoří záměr zlepšovat podmínky v chovech zvířat, se bude zvyšovat. Počátek změn na úrovni Evropské unie potvrdilo také Rakousko, které přijalo zákaz chovu laktujících prasnic v klecích od roku 2033.
Je tak možné, že v této oblasti přijatá evropská legislativa neposkytne tak dlouhé přípravné období pro výměnu technologií, jako tomu v jiných případech bývá zvykem. Je to výzva nejen pro chovatele, ale i pro výrobce technologií, aby v dostatečném časovém předstihu přišli s řešením, které by kombinovalo welfarové hledisko laktujících prasnic s významným snížením mortality selat.
Zbývá dodat, že standardně využívané porodní kotce zohledňují jak větší tělesný rámec současných genotypů prasnic, tak i větší počet selat ve vrhu. Pokud jde o rozměry, dnešní standard je 180 x 270 cm s tím, že klec s nastavitelnou šířkou pro prasnici má délku 210 cm a doupě v porodním kotci zabírá podlahovou plochu na 0,8 m2. Od zadní částí klece k brance kotce je 25 cm volného prostoru, kterým selata mohou procházet z jedné strany klece na druhou.*
