V posledních desetiletích vedlo zvýšené používání chemikálií v mnoha oblastech lidského konání ke znečištění životního prostředí – vody, půdy, ale volně žijících organismů – což má negativní dopad i na člověka. Na divoce žijící zvířata toho působí spousta – přípravky na ochranu rostlin, veterinární a humánní léčiva, deratizační prostředky a tak dále. Asi tušíte, že dobrý ten vliv nebude a důsledky budou mnohem rozsáhlejší.
Jednou z nejčastěji používaných skupin ochranných chemikálií jsou insekticidy. Mimo jiné jsou dlouhodobě jedinou metodou redukce komárů, jež má sloužit k omezení přenosu arbovirů, tedy virů přenášených členovci. V posledních dekádách arboviry, mezi které patří virus horečky dengue, chikungunya, Zika nebo západonilské horečky, ohrožují lidské zdraví do té míry, že vyvolávají závažná onemocnění v rozsahu epidemií a pandemií, a tak se tyto viry a jejich přenašeči dostali do centra pozornosti. Vzhledem k absenci vakcín a účinné léčby se kontrola arbovirů spoléhá hlavně na redukci přenašečů, tedy populací komárů.
Rezistentní komáři
Jenže to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. V souvislosti s nadužíváním insekticidů je již známo, že vede k selekci rezistentních komárů a tato rezistence vůči insekticidům ovlivňuje interakce mezi komáry a jimi přenášenými patogeny. Vědci z pařížského Institut Pasteur a partnerských organizací prověřovali mechanismy rezistence vůči insekticidům, pozorované u Culex quinquefasciatus, jenž je přenašečem viru západonilské horečky.
Anna-Bella Failloux, vedoucí laboratoře arbovirů a hmyzích vektorů na Pasteurově institutu, uvedla, že se vědcům podařilo objevit první důkazy vlivu hlavních mechanismů vzniku rezistence vůči insekticidům na přenos arbovirů. Prostřednictvím experimentálních infekcí porovnávali vektorové kompetence komárů Culex quinquefasciatus rezistentních, nebo citlivých vůči insekticidům. Cílem byla detekce modifikace a nadprodukce detoxifikačních enzymů působících na dva arboviry – viru horečky údolí Rift (RVFV) a viru západonilské horečky (WNV). U RVFV zůstaly vektorové kompetence komárů nezměněné, ať už se jednalo o jedince rezistentního či citlivého. Avšak rezistentní komár přenášel WNV lépe než ten citlivý. A tak jejich výsledky podtrhují důležitost porozumění účinkům rezistence vůči insekticidům na schopnost vektoru viry přenášet. Přehodnocení strategií redukce přenašečů, aby se omezila produkce rezistentních komárů, by tedy rozhodně stálo za úvahu.
Rodenticidy a dravci
Evropské populace ptáků prochází v současnosti výrazným poklesem. Mezi hlavní hnací síly tohoto procesu patří pokračující urbanizace, stoupající intenzifikace zemědělství, likvidace přirozených stanovišť, chemické znečištění a další negativní vlivy spojené s uvedenými faktory. Podle Olivera Krone, specialisty na dravce z oddělení chorob divokých zvířat na Leibnitz-Institut für Zoo- und Wildtierforschung (Leibnitz-IZW), je známo, že dravci jsou na bioakumulaci znečišťujících látek zvláště citliví. Společně s kolegy z Bundesforschungsinstitut für Kulturpflanzen (Julius Kühn-Institut, JKI) a Německé agentury pro životní prostředí (Umweltbundesamt UBA) detailně analyzovali detekovatelnost těchto škodlivin v tělech uhynulých ptáků nalezených v letech 1996–2018. Jednalo se o luňáky červené (Milvus milvus), jestřáby lesní (Accipiter gentilis), krahujce obecné (Accipiter nisus), orly mořské (Haliaeetus albicilla) a orlovce říční (Pandion haliaetus).
Antikoagulační rodenticidy se běžně používají k hubení hlodavců v zemědělství a lesnictví. Výsledky studie vědcům předvedly, že tyto látky jsou v Německu v jaterní tkáni dravců celkem rozšířené. Byly detekovány především u dravců nalezených v blízkosti městské zástavby nebo ve městech. Zejména jestřábi lesní v městské aglomeraci Berlína a luňáci červení na všech lokalitách byli často vystaveni vlivu rodenticidů.
