Včely a další opylovači jsou důležitou součástí přirozené i kulturní krajiny a mají významnou úlohu nejenom při pěstování potravin, a to v celosvětovém měřítku. Avšak populace prospěšného hmyzu se zmenšují a za jednoho z největších viníků jsou označovány pesticidy, jejichž použití je zejména v posledních letech masivně omezováno. Současně vědci pátrají po dalších možnostech, jak včely před negativním vlivem pesticidů chránit.
Včela medonosná (Apis mellifera) je jedním z klíčových článků zemědělské produkce, jelikož se stará o opylování přibližně 35 % druhů rostlin, které se využívají k získávání potravin, ale jejich práce přesahuje i do přírodních ekosystémů. Jejich příspěvek do světové ekonomiky spočívá i v produkci medu a dalších surovin (například propolisu či vosku), které jsou využívány v řadě odvětvích lidské činnosti. Je tedy jasné, proč je důležité, aby se včelám a dalšímu hmyzu dařilo.
Pro včely jsou hrozbou nejenom patogeny, změny klimatu (a s nimi související extrémní výkyvy počasí) a další nepříznivé vlivy prostředí, ale v posledních letech se poukazovalo především na vysoké dávky průmyslových látek, které byly aplikovány na rostliny při ochraně proti chorobám a škůdcům. V jednom z výzkumů například biologové z University of California v San Diegu prokázali, že některé z běžných pesticidů mohou být u jinak zcela zdravých včel příčinou významného zhoršení schopnosti létat. To se následně promítlo nejenom do úrovně opylení, ale též do kvality a zdraví včelstva. Již dřívější výzkum jim ukázal, že u včel, které přišly při shánění potravy do kontaktu s pesticidy ze skupiny neonikotinoidů, byla nižší pravděpodobnost návratu do domovského úlu. Neonikotinoidové insekticidy jsou neurotoxické, v některých částech světa se používají na širokou škálu plodin, včetně ovoce a zeleniny, ať už ve formě postřiků, aplikací do půdy či na semena. Rezidua těchto insekticidů byly nalezeny v nektaru, pylu a vodě, které včely sbírají.
Tým vědců z UC San Diego, v němž byl i postgraduální student Simone Tosi a profesor biologie Jamese Nieha, ve spolupráci s docentem Giovannim Burgiem z univerzity v italské Bologni podrobně popsali, jak thiamethoxam, jenž se používá třeba v kukuřici, sóje a bavlně, poškozuje včely. Aby vědci mohli ověřit svou hypotézu, že tento pesticid u včel zhoršuje schopnost letu, museli navrhnout a zkonstruovat speciální zařízení, které jim umožnilo testovat létající včely za konzistentních a kontrolovaných podmínek. Měsíce testování a získávání dat jim odhalily, že obvyklé dávky neonikotinoidů (nikoliv letální), kterým by včely mohly být vystaveny při shánění potravy na zemědělsky využívaných plochách, u nich vedly k podstatnému zhoršení schopnosti létat – ať už z hlediska doby a rychlosti letu, tedy i doletové vzdálenosti.
