Chovatel František Štampach ze Strážova na Klatovsku je ovčákem přes čtyřicet let. Začínal s merinovými ovcemi. Postupně přecházel i na jiná plemena s kombinovanou, ale i masnou užitkovostí. V současnosti v jeho dvoutisícovém stádu jsou jak šumavka nebo zwartbles, tak plemena výrazně masná v zastoupení francouzského charollais nebo anglického oxford down.
Podle počtu zvířat zařazených v kontrole užitkovosti František Štampach vlastní největší stádo ovcí plemene oxford down. Z celkových 574 bahnic rozptýlených v jedenácti chovech má do kontroly užitkovosti zapojeno 150 kusů.
Uvádí se, že anglické masné plemeno oxford down, které k nám bylo dovezeno v první polovině devadesátých let z Dánska, bylo uznáno již před více než 150 lety. Patří mezi tmavohlavá plemena. Hmotností, která dosahuje u beranů až 120 kg (u bahnic je asi o čtvrtinu nižší), patří vůbec k největším ve své kategorii. Velký tělesný rámec ještě umocňuje široký hřbet a prostorný hrudník. „Když k uvedené charakteristice připočtete ještě klidný temperament, vynikající mléčnost a mateřské vlastnosti a nakonec i velmi dobrou zmasilost – divíte se, že u nás není rozšířeno více. Výhodou je i možnost výkrmu jatečných zvířat do vyšších porážkových hmotností, protože má menší podíl podkožního i intramuskulárního tuku,“ uvedl chovatel Štampach a v zápětí dodal: „Ve šlechtitelském chovu mám pět linií beranů – Odklon, Omar, Othelo, Optik, Ovar – všech zařazených v ER a s vynikajícím genotypem. Plemenné berany využívám v čistokrevné plemenitbě i za účelem užitkového křížení s kombinovanými užitkovými typy ovcí.“
Čtyřicet let ovčákem
František Štampach začínal s merinovými ovcemi, postupně se zaměřoval i na jiná plemena. Zprvu to byla šumavka, na kterou má od roku 1997 uznaný šlechtitelský chov. V současném stádu 320 bahnic působí pět plemenných beranů ve čtyřech liniích, a to Sedlák, Javor, Limo a Bary. Postupem času to bylo ještě plemeno charollais (aktuální stav 240 bahnic), oxford down (150 bahnic), zwartbles (90 bahnic) a kříženky původních merinových ovcí s chovanými berany masných plemen. Podtrženo, sečteno, současné stádo ovcí strážovského chovatele čítá přes dva tisíce kusů – včetně plemenných beranů a jehňat.
„K masným plemenům jsem sáhl hned, jak přestal být zájem o vlnu. Jedinou možností efektivního zhodnocení produkce byl prodej jehňat na maso. Vedle čistokrevných zvířat k chovu produkuji i křížence za účelem jatečného využití. Například na kombinovanou šumavku, která má vynikající pastevní vlastnosti pouštím plemeníky zwartbles s cílem zlepšit výkrmnost a jatečnou hodnotu vykrmovaných jehňat. Výsledky v polním testu nebyly špatné. Jehňata dosahovala průměrného přírůstku více než 200 gramů a například podíl kýty 32,7 procenta byl nejvyšší ze všech sledovaných šestnácti skupin, testovaných v rámci meziplemenného křížení v sedmi chovech. O charollaiských ovcích je známé, že jsou náročné jak na výživu, tak na klimatické podmínky. Když ale na tyto francouzské bahnice pustíte berana oxforda nebo suffolka, dosáhnete příznivého hybridizačního efektu i lepší vitality a odolnosti kříženců,“ vysvětlil chovatel.
Pastva na Šumavě
Ovce oxford down patří k plemenům, kterým vyhovuje oplůtkový, ale i jiné způsoby pastvy.
Základem je dostatek píce, bez ohledu na skladbu pastevního porostu. Z celkových 320 ha, které František Štampach obhospodařuje, je 250 ha luk a pastvin, z nichž část je v lokalitě chráněné krajinné oblasti a v oblasti LFA. V oplůtkovém systému chovatel postupně spásá sedm pastvin. Nadmořská výška od 400 do 750 metrů dovoluje pastvu od konce dubna do poloviny října. Na zimu se ovce převádějí do rekonstruovaných objektů. Před vyhnáním na pastvu se ovce standardně odčervují, stejně jako se jim ošetřují paznehty a stříhají se. Veškerá zvířata jsou pod permanentním dohledem veterinárního lékaře.
„Ovce paseme v okruhu asi deseti kilometrů a na pastviny je přeháníme bez nejmenších problémů. Vyjma šumavek, od kterých hrozí riziko přenosu nakažlivého virového onemocnění maedi – visna, paseme i více plemen pohromadě. Na tvrdších pastvinách nemáme s kulháním ovcí obtíže. Další výhodou tvrdších pastvin je jejich nižší helmintózní promoření, čímž se minimalizuje i preventivní odčervování na dva zásahy ročně,“ dodal chovatel.
Bahnění versus odbyt
Jehnice oxford downa lze zapouštět v deseti až dvanácti měsících věku, kdy dosahují hmotnosti 50 až 55 kilogramů. Tělesně ale dospívají asi ve třech letech, kdy mají maximální hmotnost 80 až 90 kg. Plodnost na obahněnou ovci se uvádí 150 až 170 procent. Podle výsledků výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňata při extenzivním chovu dosahují průměrného přírůstku 229 gramů. Průměrná porážková živá hmotnost jehňat je 30,70 kg, jatečná výtěžnost 45,8 %, podíl kýty 32,7 %, masa z kýty 74 %, ledvinového tuku 0,7 % a plocha MLD 14,1 cm2.
Asi měsíc před připouštěním se bahnice přeženou na co možná nejlepší pastvinu a přikrmují se mačkaným, šrotovaným nebo i celým ovsem v množství 30 až 40 dkg na kus a den. „Nejen z důvodu velkého počtu zvířat, ale také kvůli nároků jehňat jednotlivých plemen a v neposlední řadě i ve vazbě na požadavky odbytu přísně plánujeme harmonogram připouštění. Bahnění probíhá ve stáji od ledna do března. Začínáme šumavkou a oxford downem, pokračujeme zwartblesem a končíme charollaiskými bahnicemi. U šumavek využíváme sezónnosti k trojímu bahnění za dva roky. Bahnění na pastvině během léta se nám zdá pro toto plemeno vhodné, zvláště kříženci se zwartblesskými berany dosahují v rámci testace na výkrmnost a jatečnou hodnotu dobré výsledky, popsal chovatel.“
S odbytem jatečné produkce chovatel problémy nemá. Část jehňat zhodnotí v tuzemsku, především pak v období velikonočních svátků. Nezanedbatelné množství ale vyváží i za hranice s cílovou zastávkou v Nizozemsku nebo Německu.
