Podhorské a horské oblasti skýtají vhodné podmínky pro uplatnění pastevních porostů. Jednou z cest k zefektivnění pastvy skotu v těchto oblastech představuje využití trvalých i dočasných pastevních porostů, ve kterých jsou uplatňovány výkonné a kvalitní odrůdy jetelovin a trav. Vhodné produkční i mimoprodukční uplatnění těchto porostů vyžaduje vytváření souladu mezi jednotlivými složkami pastevních společenstev a mezi pastevním společenstvem a jeho způsobem obhospodařování a využívání.
S ohledem na efektivitu hospodaření i na ekologické požadavky bude mít u víceletých pícních porostů význam vedle jejich výnosové schopnosti a kvality píce také jejich schopnost poutat a odčerpávat živiny s ohledem na perkolaci živin v půdním profilu a omezení ztrát živin vyplavováním. Produkce a čerpání živin jetelotravními směskami je významná nejen ve výživě skotu, avšak může hrát pozitivní úlohu při pohybu živin v agroekosystému a při ochraně podzemních vod. Čerpání živin ověřovanými pícními porosty je ovlivněno jak výší produkce biomasy, resp. sušiny, tak i koncentrací živin ve sklízené hmotě.
Zvláštní význam v produkci živin i jejich koloběhu sehrává zejména vzájemný poměr jednotlivých agrobotanických skupin, tj. trav, jetelovin a ostatních bylin. Udržení jetelovin v pastevních porostech v optimálním rozmezí (20 až 25 %) představuje náročný problém jak při intenzivních, tak i při extenzivních formách využívání. Zatímco při intenzivním hnojení pastvin jeteloviny z porostů rychle ustupují, při vypuštění hnojení, a zvláště při současném uplatnění kontinuální pastvy dochází naopak k rozšiřování jetelovin nad únosnou míru (nad 35 %), což může způsobit zvláště v letním období dietetické problémy, spojené s nadýmáním zvířat. Na kyselejších půdách a při kontinuální pastvě může dojít naopak k prořídnutí porostu a rozšiřování kostřavy červené a psinečku tenkého, které sice porost následně zahušťují, avšak oproti jetelovinám mají podstatně nižší obsah živin. Pokud je pastva prováděna na kvalitních porostech, působí příznivě na zdraví a kondici zvířat.
Další možností regulace porostové skladby pastevních porostů je hnojení a správné zatížení (intenzita využívání). Nejvyšší efektivita hnojení dusíkem je u většiny porostů obvykle v rozpětí 50–100 kg/ha N za rok, s maximem mezi 60–80 kg/ha N. Dusíkaté hnojení zvyšuje pokryvnost trav, počet odnoží, hustotu porostu a podíl stébel. Při vysokých dávkách nad 100 kg postupně dochází k přehuštění porostu, vzájemnému zastínění a snížení chutnosti píce. Nadměrné hnojení dusíkem může způsobovat i zvýšený obsah nitrátů, u většiny pastevních porostů je jejich obsah u nehnojených i hnojených porostů (dávkou do 100 kg/ha N) v rozpětí 0,02–0,07 % NO3-N v % absolutní sušiny, přičemž hranice zdravotní závadnosti pro skot je 0,3 % NO3-N. Významné je u pastvin hnojení fosforem, který je obvykle z hlediska potřeb skotu v nedostatečném množství.
Intenzita pastvy je dalším významným nástrojem regulace porostové skladby a produkce živin pastevním porostem. Zatímco při nízké intenzitě pastvy zůstává v prostu velké množství biomasy, velká plocha listů a nedopasků, při přílišném zatížení dochází k úplnému snížení porostu, k tvorbě prázdných a rozšlapaných míst. Při ročním zatížení kolem 1 DJ/ha vzniká vyšší, hustý porost s podílem nedopasků v rozsahu 15–25 %. Při zatížení kolem 2 DJ/ha vzniká hustý až řidší, nízký porost, s množstvím nedopasků do 15 %. Při zatížení 3 a více DJ dlouhodobě vznikají prázdná místa a při zatížení nad 4,5 DJ/ha jsou prázdná místa již v rozsahu 20–45 % podle doby pobytu zvířat na pastvě.
Změna zatížení pastevních porostů, tedy zvýšení počtu zvířat, nebo prodloužení doby pastvy, se odráží na utužení půdy. Při krátkodobém vypásání porostů jen 2x ročně je utužení půdy srovnatelné s využíváním sečením, při spásání 3x ročně, nebo dlouhodobém až kontinuálním (trvalém) spásání utužení významně vzrůstá. Utužení půdy u pastevních porostů můžeme měřit pomocí penetrometrické sondy, nebo zjistit objemovou hmotnost půdy u šetrně odebraných půdních vzorků (např. pomocí metody Kopeckého válečků). Penetrometrický odpor půdy při spásání porostů 2x – 3x ročně se pohybuje v rozpětí 2,00– ,07 MPa, u 4x nebo kontinuálně spásaných porostů se pohybuje v rozpětí 2,45–2,75 MPa (tabulka 3). Při utužení 2,75–2,95 MPa již přežívá pouze jílek vytrvalý, nebo se tvoří prázdná místa.
Denní příjem pastevní píce u skotu činí 55–70 kg čerstvé píce (12 % živé hmotnosti zvířete) a úživnost pastvin se pohybuje obecně v širokém rozpětí 0,5–2,5 DJ/ha. Vyprodukovaná pastevní píce v množství 0,5 t sušiny uživí ročně 0,11 DJ, tedy 1 DJ spotřebuje ročně 4,5 sušiny. Při průměrném výnosu 3,2 t sušiny z pastvin v ČR je průměrná úživnost 0,71 DJ/ha za rok. Při porovnání hodnot úživnosti pícních porostů vykazují obdobné hodnoty živiny dusík (NL), fosfor a vápník, kdy úživnost porostů se pohybuje v rozpětí 1–3 DJ na 1 ha za 1 rok. Roční odběr dusíku se u různých jetelotravních směsí pohybuje v širokém rozpětí 111,7 –363,4 kg/ha N za rok (vyjádřeno v čistém N, tj. produkce 698–2271 kg NL – hrubého proteinu na 1 ha). Rozdíly ve výši čerpání dusíku závisí na ročníku, stáří porostu, použitém travním druhu i odrůdě a na výživě porostů dusíkem.
Ing. Milan Kobes, Ph.D., Fakulta zemědělská a technologická,Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Podrobněji v NCH 3/2025.*
