Při jedné ze studií si vědci z Queen Mary University v Londýně ověřili, že se kozy dovedou velmi dobře učit a zvládají rychle vyřešit i celkem složité úlohy. A co víc, tato řešení si pamatují ještě za deset měsíců. Tím by se možná dala vysvětlit jejich obdivuhodná přizpůsobivost, díky níž se dovedou poměrně snadno adaptovat i na drsné či proměnlivé podmínky prostředí.
Ovšem kozy si toho dokáží zapamatovat ještě mnohem víc. I tentokrát se jednalo o studii týmu vědců z londýnské Queen Mary University, při níž po dobu několika let studovali skupinu tvořenou devíti zakrslými kozami a jejich potomstvem. Pro účely studie zaznamenávali zvukové projevy kůzlat ve věku pěti týdnů a tyto nahrávky pak s odstupem 12–18 měsíců přehrávali jejich matkám. Matky svá mláďata dokázaly poznat po hlase nejenom ve věku pěti týdnů, ale pamatovaly si je i za mnohem delší dobu – s odstupem roku a více – a to i v případě, že byly po odstavu chovány zcela odděleně.
U zvířat, která žijí ve velkých skupinách, hraje napodobování klíčovou roli v mnoha životních situacích – a funguje na zemi, ve vodě i ve vzduchu. Vědci z několika institucí, např. CNRS – Centre national de la recherche scientifique či univerzit v Aberdeenu a Toulouse, se věnovali analýzám pohybu stád ovcí na pastvinách a odhalili, že u nich dochází ke střídání několika fází, kdy zvířata napodobují chování svých nejbližších sousedů. Ačkoliv je u těchto skupin napodobování základním prvkem mnoha společných činností, tak nedochází k neustálému „kopírování“ okolních jedinců, případně ne se stále stejnou intenzitou. Tím dochází ke zvýšení komplexnosti stádového chování, jehož podstata je určována důležitostí, s jakou každý jednotlivec přejímá chování svého nejbližšího souseda, a která se odvíjí od jeho vlastní motivace.
Vědci analyzovali stádový pohyb stovky merinových ovcí, které se pásly v řízených podmínkách na Domaine du Merle v Salon-de-Provence, a podařilo se jim ukázat, že tyto stádové pohyby nemají stabilní dynamiku, ale objevují se pomalé fáze, při nichž dochází k rozptylu stáda či vzdalování se jedinců od sebe, které se střídají s rychlejšími fázemi shromažďování a vytváření těsnější formace, případně s velmi rychlým pohybem, během kterého právě ovce napodobují již pohybující se sousední zvířata. Při analýzách takového přeskupování, tedy napodobovací fáze, se vědcům ukázalo, že vykazují značnou podobnost s lavinami, přičemž z pohledu skupiny jde o systém koordinace, který se projevuje podobně jako reakce na určitý krizový stav.
Studie poukázala na životní důležitost takového chování ve chvíli, kdy ovce zaregistrovaly přítomnost predátora a musely na toto vnější nebezpečí reagovat, a to maximálně efektivně. Podle vědců se jedná o výhodu, která se mohla nejenom u ovcí, ale též u dalších živočichů vyselektovat během evoluce, při níž se podařilo vytvořit a rozvinout tzv. kolektivní inteligenci a s ní spojený efektivní přenos informací mezi jednotlivými členy takové skupiny.
Ze zahraničních materiálů připravila Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 9/2022.*
