Východofríské ovce se u nás začaly chovat zejména na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, kdy se zakládaly mléčné farmy. Se stejným záměrem založili svou malou farmu v Českém Švýcarsku manželé Jaroslav a Radek Průchovi. Ovšem impulz k jejímu založení nevycházel z rodinných kořenů a chovatelských tradic, jak to většinou bývá, ale z nečekané lékařské diagnózy, která jim od základu změnila život.
Manželé Průchovi prožili celý život ve městě. Farmu v Janově na Hřensku založili v roce 2018 z pozůstalosti po rodičích, kterou po rekonstrukci plánovali na důchod.
„Potom, co mi při běžné lékařské prohlídce zjistili silnou cukrovku, náš záměr jsme přehodnotili a začali budovat farmu. Naproti chalupě jsme koupili louku o výměře 3,5 ha a vybudovali chovatelské zázemí pro chov ovcí a koz. Začínali jsme s německými černohlavými ovcemi a plemenem zwartbles. Brzy jsme si ale uvědomili, že chceme chovat mléčné plemeno a východofríské ovce byly pro svoje vlastnosti i naše možnosti jasnou volbou. Osvědčují se zejména na menších rodinných farmách, kde jsou oblíbené zejména kvůli svému výbornému mléku, ale i kvalitní vlně a v neposlední řadě masu. To z nich dělá nejužitkovější plemeno ovcí na světě,“ prozradil na úvod naší reportáže Radek Průcha.
Malá farma Janov, jak svou farmu Průchovi pojmenovali, se nachází na hranici národního parku České Švýcarsko, který z jižní a západní strany obepíná chráněná krajinná oblast Labské pískovce. Aktuálně farmáři obhospodařují jedenáct hektarů trvalých travních porostů, přičemž na třetině výměry pasou ovce a kozy. Zbývající dvě třetiny obhospodařované výměry farmáři sekají.
S dojením začínají na Malé farmě Janov od poloviny května. Aktuálně zde dojí dvanáct ovcí, přičemž za sezónu, která zde netrvá ani šest měsíců, vyprodukují ke třem tisícům litrů mléka. Zpracovávají ho zatím jen pro vlastní spotřebu na jogurty, kefíry a sýry, a to jak čerstvé přírodní, tak i zrající. V plánu však mají prodej finálních produktů z ovčího mléka ze dvora. Nejspíše v podobě samoobsluhy, která se jim již osvědčila. Například při zhodnocení přebytků zeleniny, výrobků z ovčí vlny či vyřezávaných dřevěných figurek.
„Hospodaříme v turisticky zajímavé lokalitě, kde s určitou nadsázkou řečeno každý, kdo má volnou postel, ji pronajímá. Protože v obci jsme jediní, kdo hospodaří, dělali jsme si zpočátku starosti, aby nám sousedé nevytýkali, že naše zvířata řvou a zapáchají. Proto jsme je navštěvovali a zejména v době odstavu je upozorňovali na to, že jehňata budou nějakou dobu hlučnější. Jak ale vyšlo najevo, naše obavy byly zbytečné. Lidé kolem nás to vzali s pochopením. Dobré vztahy máme s národním parkem České Švýcarsko i s chráněnou krajinnou oblastí Labské pískovce. Velmi nás těší i podpora obce, od níž máme v pronájmu část obhospodařovaných pozemků. Takové zázemí pomůže překonat i doby, kdy se vysloveně nedaří. Ač jsme možná kvůli svým naivním představám o zemědělství stále na začátku, ničeho nelitujeme. Právě naopak! Díky ovečkám jsme si vytvořili spoustu přátelských vztahů. Za všechny musím jmenovat kamaráda Martina, který nám se vším nezištně pomáhá a stal se takřka členem rodiny. Prací na farmě a každodenní péčí o zvířata se mi podařilo překonat cukrovku. A s vlastní zeleninou, masem i mlékem se blížíme k našemu záměru být potravinově soběstační,“ pochvaloval si Radek Průcha.
Více se dočtete v reportáži, která vyjde v zářijovém čísle časopisu Náš chov.*
