Infekční rinotracheitida skotu je druhově specifické onemocnění, kterým mohou onemocnět všechny kategorie skotu. Jeho původcem je bovinní herpesvirus typ 1 (BHV-1), který není patogenní pro ostatní druhy zvířat ani pro člověka.
S ohledem na ekonomickou a epizootologickou závažnost onemocnění byla IBR zařazena mezi nebezpečné nákazy, což členské země Světové organizace pro zdraví zvířat (O. I. E. - Office international des Épizooties) zavazuje přijímat opatření zaměřená na omezení jejího výskytu.
Ztráty způsobené zejména klinickým onemocněním spojeným s uplatněním dalších původců virových či bakteriálních nákaz mohou mít pro chovatele závažné až likvidační důsledky. Ekonomické zájmy při mezinárodním obchodu se skotem proto vedou k jednoznačnému upřednostnění zvířat a zárodečných produktů (vaječné buňky a embrya) z IBR prostých stád. Z toho důvodu státy Evropské unie od roku 1999 vyžadují certifikáty garantující IBR prostá hospodářství jako nezbytnou podmínku pro obchodování.
V České republice bylo rozhodnuto o povinném ozdravování od IBR na celém území státu formou národního ozdravovacího programu, který byl zahájen v lednu 2006. Za devět a půl roku jeho uplatňování stouplo procento IBR prostých a ozdravených hospodářství z 19 na aktuálních bezmála 93 %. Hranici 90 % IBR prostých hospodářství již překročilo deset krajů, v tomto ohledu jsou nejdále kraje Plzeňský (98,8 %), Zlínský (98,79 %), Kraj Vysočina (97,96 %) a Karlovarský (97,1 %).
V IBR prostých hospodářstvích se chovalo 1 368 182 kusů skotu, což představuje z celkového počtu 1 475 104 kusů registrovaných v centrální evidenci podíl téměř 93%. Situace mohla být ještě lepší, kdyby nedošlo k zavlečení a rozšíření infekce do několika velkých, již ozdravených stád skotu. Krajským veterinárním správám se podařilo finalizovat v roce 2014 a v prvním pololetí 2015 ozdravování i u velkého počtu drobných chovatelů, čímž národní ozdravovací program od IBR v České republice dospěl do závěrečné fáze.*
Více se dočtete v časopise Náš chov
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
U telat existují dva hlavní epidemiologické problémy, buď mají průjem (zánět GIT -gastroenteritidu) nebo kašlou (BRD - bovine respiratory disease).
První problém (průjmy) se řeší vakcínou proti rota, korona a koli infekcím. Před otelením se očkují krávy, ty si vytvoří imunitu, kterou předají na svá telata - průjmy vymizí (to děláme).
Druhý problém (kašel) se ve světě řeší jedinou vakcínou podávanou všem zvířatům v chovu jednou ročně. Nejčastěji se vakcinuje polyvalentní vakcínou proti IBR, BRSV, BVD, PI3, u nás se používala vakcína Cattlemaster 4, později Triangle. Od vzniku NOP proti IBR se obě vakcíny zakázaly, očkuje se dražší a méně účinnou markrovou vakcínou, která je navíc jen proti IBR, ostatní nemoci ignorujeme. Kašel z chovů nemizí, právě naopak - čím méně máme IBR, tím více máme BRSV, BVD, PI3.
Jakmile stáda od IBR ozdravíme, jsou maximálně náchylná k nové infekci. Stačí jediné nemocné zvíře a časem máme nemocný celý chov. (Někdy stačí i špinavý návštěvník ozdraveného chovu.)
Proč vymýšlíme blbosti, když celý svět vakcinuje? Jsme snad chytřejší? Zdravější? Nebo jsme zastydli v dobách socialismu, kdy se u nás nemoci i se zvířaty likvidovaly, zatímco svět vakcinoval? Kolika kravám budeme muset ještě uřezat hlavy, než i my použijeme to, co dělá 2/3 chovatelůl v USA každý rok, tedy vakcínu proti BRD?
Mimochodem obsahuje i IBR, navíc je levnější!!!
Vysětlivky:
BRSV - bovinní respiratorní sinciciální virus
BVD - bovinní virová diarhea
PI3 - parainfluenza
IBR - infekční bovinní rhinotracheitida
NOP – národní ozdravný program v ČR
Markerova vakcína – umí rozlišit zvířata nemocná od vakcinovaných, ale je slabší. Vývoj markerů byl celosvětově zastaven a vyhodnocen jako slepá ulička vědy.
Zásada: Minimální riziko výskytu BRD má chov v imunitě, zatímco ozdravený proti IBR bez imunity je v maximálním riziku výskytu BRD.