Větší či menší množství různých druhů parazitů se vyskytuje v každém přežvýkavci. Udržení parazitární zátěže na přijatelné úrovni je jedním z předpokladů úspěšného chovu ovcí a koz. Až donedávna s tím většina chovatelů neměla problémy. V posledních letech se však situace dramaticky mění. Ať už z důvodu změn klimatu, nebo vzniku a šíření rezistentních parazitů v chovech.
Asi největší hrozbu pro chovatele ovcí a koz v současné době představuje hlístice vlasovka slezová (Haemonchus contortus), která žije ve slezu zvířat a živí se krví hostitele. Postižená zvířata mohou v důsledku této parazitózy uhynout během poměrně krátké doby. Při silné infekci způsobuje v chovech významné ztráty, přitom chovatelé někdy ani nepoznají příčinu těchto úhynů.
Velké potíže s vlasovkou slezovou mají chovatelé malých přežvýkavců po celém světě. Problém je, že parazité mají díky své genetické variabilitě velkou schopnost vytvořit si na léčivo rezistenci během poměrně krátké doby, řádově 3 až 6 let. Pokud se v chovu jednou vyskytne, je nevratná. Návrat rezistentních parazitů k citlivosti na dané léčivo v praxi ještě nebyl zaznamenán. Vznik rezistence lze oddálit odčervováním, ale jen skutečně ohrožených kusů ve stádě. V případě plošného odčervení všech zvířat dochází jen k dalšímu množení parazitů, kteří odčervení přežili a získávají rezistenci a léky proti nim přestávají účinkovat. V praxi to většinou probíhá tak, že se odčervují mláďata, která jsou více ohrožena a dále bahnice a berani, kteří mají prokazatelně problém s vlasovkou slezovou. Většina bahnic si s tímto parazitem poradí sama. Bahnicím, kterým otéká spodní čelist (měkký a vlažný otok), zaostávají při pohybu, ztrácí mléko, mají nekvalitní vlnu nebo horší kondici se musí prohlédnout bělmo očí. Pokud ho nemají dostatečně růžové (podle stupnice FAMACHA) jsou chudokrevné a je potřeba zvážit odčervení účinným lékem.
Více se dočtete v aktuálně připravovaném srpnovém čísle časopisu Náš chov.*
