Mezi hlavní důvody, proč dochází k využívání různých robotických prvků na farmách, je řešení nedostatku pracovníků, snížení fyzické námahy a úspora času. Začleněním dojicích robotů na farmy však vznikl zcela nový způsob fungování a organizace chovu jak ve vztahu k stájovému prostředí a technologii, tak k samotným zvířatům. S tím, jak se zvyšují požadavky na užitkovost dojeného skotu, je nutné zabezpečit dojnicím odpovídající péči jak z hlediska zdravotního stavu, tak z pohledu welfare.
Rutinní postup přípravy vemene před dojením by měl zajistit stimulaci vemene k ejekci mléka a minimalizaci rizik kontaminace mléka bakteriemi a nečistotami. Rozhodnutí, jakou péči o vemeno personál zvolí, pak souvisí především s celkovou úrovní hygieny chovu a zdravotním stavem stáda či jedince.
Při dojení v dojírně o výsledném efektu dojení rozhoduje velkou měrou dojič. V tomto ohledu jsou na dojiče kladeny poměrně vysoké požadavky, mezi které můžeme zařadit spolehlivost a preciznost v odvedené práci, základní odborné znalosti v dané problematice, fyzickou a psychickou odolnost a především kladný vztah ke zvířatům. Dalším prvkem v klasickém způsobu dojení, který je v systému AMS odstraněn, jsou čekárny. Prostory čekáren navazují na vlastní část dojírny a požadavky na ně jsou dány typem dojírny a velikostí dojeného stáda. I tyto prostory chovu musí odpovídat určitým zoohygienickým standardům, ačkoli právě čekárny jsou mnohdy z hlediska kvality prostředí opomíjené. Modernizované čekárny by měly disponovat prostředky, které by v letním období snižovaly dopady tepelného stresu (ventilátory) a současně řešily problematiku případného výskytu hmyzu. Velikost čekárny by měla odpovídat počtu dojených krav a sloužit k seřazení dojnic před dojením.
Také na farmách, které využívají roboty, má člověk stále nezastupitelnou roli, která je však odlišná oproti konvenčnímu způsobu dojení na dojírnách.
Předpokladem správného fungování robotického systému dojení na velkých farmách je však zapotřebí odlišného přístupu k managementu robotického dojení, který je praktikován na farmách rodinných. Vyžaduje to více precizního plánování i více práce. Větší požadavky jsou pak kladeny na celý tým pracovníků. Přestože je proces dojení robotem na farmách stále běžněji využívanou technologií, má tento způsob dojení stále své příznivce, i odpůrce. Správné fungování a dobrá efektivita dojicích automatů však bude záležet na uceleném souboru správně zavedených požadavků managementu v oblasti řízení stáda, k chovnému prostředí a k adekvátně nastaveným kontrolním bodům v kvalitě mléka.*
MVDr. Lenka Kudělková, Ph.D., Ústav ochrany zvířat, welfare a veřejného veterinárního lékařství, FVHE VFU Brno
Podrobnější informace v časopisu Náš chov 12/2020.
