První a zatím poslední vítězka Velké pardubické Marie Immaculata Brandisová se narodila právě před 120 lety 26. 6. 1895. Její babička byla sestrou výborného jezdce a chovatele koní Oktaviána hraběte Kinského, další její blízký příbuzný Karel kníže Kinský zvítězil v roce 1883 ve Velké národní v Liverpoolu.
V průběhu 70. let 20. století jsem občas jezdila se svými rodiči za maminčinou známou Mílou Přibíkovou do Líšnice nedaleko Řitky. V téže době byl v Bezdědicích na Berounsku založen jezdecký klub při JZD Horymír Neumětely. Jeho trenér Jiří Kornalík spolu s ostatními členy JK pořádali Hubertovy jízdy a na ně pravidelně jezdili i jezdci z Líšnice – Jitka a Petr Breyerovi, Maruška Karbanová, Renata Habásková a někteří další. Tehdy jsem se poprvé dozvěděla, že v Líšnici, respektive kousek vedle ní, žije Lata Brandisová, která před válkou vyhrála Velkou pardubickou. Než jsem však stihla jakkoliv se s touto ojedinělou ženou seznámit, přijeli pro ni její příbuzní z Rakouska a vzorně o ni pečovali v úzkém kruhu rodinném. Bohužel tam, vyčerpána nelehkým životem, zanedlouho skonala – 12. května 1981 ve věku nedožitých 86 let – na to, co vše si musela prožít, to byl požehnaný věk.
O Latě Brandisové se v dobách socialismu téměř nemluvilo. To, že měl o ní člověk tušení, bylo právě díky známým, kteří s ní kdy byli v kontaktu. Další informace se mi podařilo získávat až v 90. létech minulého století, když jsem nastoupila do práce v Hřebčíně Equus Kinsky na Ostrově u Chlumce nad Cidlinou. Spolupráce s Líbou a Petrem Půlpánovými a následně i s Dr. Radslavem hrabětem Kinským v rámci Klubu Equus Kinsky přinášela mnoho nových zajímavostí.
Více si přečtete v květnovém čísle měsíčníku Farmář
