Jaká bude konkurenceschopnost zemědělců z nových zemí po vstupu do unie? Jaká jsou pro ně východiska a jaké mají šance? Těmito otázkami se zabýval seminář, který se konal na veletrhu EuroTier 2002 v Hannoveru.
V úvodu zaznělo několik základních myšlenek, které vycházejí ze závěrů již dříve konaných diskusních fór. Jako hlavní problém po rozšíření unie se uvádí malý rozměr podniků (Polsko) a vysoký počet zaměstnanců při nedostatku jiných pracovních příležitostí. Na adresu České republiky zazněl požadavek nutné transformace bez ohledu na vstup do EU. Především by měly vzrůst ceny pracovní síly a půdy, ale nikoliv na úroveň v unii. V zemědělských sektorech, které nejsou náročné na potřebu pracovní síly (obilí, olejniny), udržet vysokou konkurenceschopnost. Naproti tomu by se měl rozšířit chov skotu a ovcí na trvalé travní porosty do méně produktivních oblastí (těmi je 50 až 60 % zemědělské plochy republiky). Produkce prasat a drůbeže bude asi do budoucna riskantním odvětvím. Proto bude nižší potřeba krmného obilí, jeho export by tak mohl nabýt na významu. (Jako zdroj informací uvedl přednášející autory Doucha, Ratinger, 2002).
Předností společný trh
Na téma šancí a konkurenceschopnosti přistupujících zemí přednášel v Hannnoveru dr. Heinrich Hockmann z institutu IAMO (pro zemědělský vývoj ve středních a východních zemích Evropy). Společná zemědělská politika po vstupu do unie znamená především společný trh, který zaručuje i volný pohyb zboží, což lze považovat za přednost pro nové i původní členy unie. Předpokladem pro funkci trhu však je podle přednášejícího harmonizace komunitárního práva a strukturální změny. V oblasti živočišné produkce existuje v unii mnoho veterinárních a hygienických předpisů. Uvedl jako příklady nutnost vysledovatelnosti původu zvířat, registraci zemědělců nebo vznik kontrolních instancí.
„Podniky musí projít strukturálními změnami, aby dosáhly velké efektivity produkce. Musí modernizovat produkci a racionalizovat provoz,“ tvrdil přednášející. Dosažení produktivity znamená nárůst konkurenceschopnosti. K tomu by měly přispět i tzv. národní programy, jakým je například Sapard.
Předností kandidátů na vstup do unie jsou podle Hockmanna nízké náklady na půdu, její cena například v Polsku je až desetkrát nižší než v unii. Také pracovní síla je zde až čtyřikrát levnější. To má však i svůj negativní dopad na nízký objem kapitálu: „Levná půda znamená nízký kredit, který zajišťuje kapitálové náklady.“ Nedostatkem v Polsku jsou i velké vzdálenosti, které vyvolávají vysoké náklady na dopravu. Problémem je rovněž špatná infrastruktura. Náklady na dopravu jsou v Polsku v přepočtu na jeden hektar troj až čtyřnásobné oproti zemím unie.
„Šancí pro nové země je možnost exportu,“ definuje oblast příležitostí dr. Hockmann.
Pokud jde o míru soběstačnosti v produkci mléka a vepřového, uvedl údaje znázorněné v tabulce.
Dosažení míry soběstačnosti v produkci některých komodit
Země Komodity Stupeň soběstačnosti %
Polsko mléko
vepřové maso 103
105
Maďarsko mléko
vepřové maso 101
116
Česko mléko
vepřové maso 121
99
Litva mléko
vepřové maso 140
91
Zdroj: Evropská komise, národní zprávy
Ve struktuře exportu u kandidátů přetrvává prodej surovin a jen asi z deseti procent to jsou zpracované výrobky. Naopak země unie vyvážejí především zpracované výrobky. Obchodní bilance s unií je kromě Maďarska u všech kandidátů negativní. „Programy v kandidátských zemích by se měly zaměřit na podporu prodeje zpracovaných výrobků,“ uvedl Heinrich Hockmann a jako příklady investic v tomto směru jmenoval dva podniky: prvním je masný průmyslový podnik Constar v Polsku. V kombinátu porážejí jeden milion prasat ročně , kapacita závodu se díky americké investici zvýšila trojnásobně. Produkce je určena ze 70 % pro polský trh a ze 30 % na export.
Jako druhý příklad posloužila investice evropské banky do mlékárenského průmyslu v Litvě. Rokiškio Suris patří k desátému největšímu podniku v Litvě. Výrobky se ze 40 % uplatňují na vlastním trhu a 60 % se vyveze do EU a do USA (především sýry). Investor vložil finance a výsledkem se stala vyšší úroveň výroby a kvality za odpovídající ceny. Podnik díky vysoké úrovni získal kredit i mezi litevskými výživáři, zemědělci apod. Podle přednášejícího se na společném trhu uplatní především podniky, které budou nové, moderní, se zahraničním kapitálem. Ty také splní všechny požadavky na evropské standardy.
Struktura litevského zemědělství
Po politických změnách v roce 1990, kdy se začínalo s privatizací, existovaly v Litvě vedle sebe velmi malá hospodářství s počty chovaných krav jeden nebo dva kusy a velké podniky. V současné době chovají v Litvě 869 772 kusů skotu a 1 010 800 prasat. Pro trh je podle Dr. Arunase Svitojuse, zástupce generálního ředitele RBDICD, důležitý vývoz sýrů do USA (v roce 2000 v USA činila spotřeba na obyvatele 29,8 kg sýrů ročně a stále narůstá). Požadavkem je vysoký obsah proteinu a vysoká kvalita mléka. Kontrola kvality mléka dosáhla v Litvě značného pokroku – vznikla centrální laboratoř Pienotyrima Pt, s tou spolupracují další čtyři laboratoře. V roce 2001 zaznamenali v zemi následující průměrné znaky kvality mléka: 268 tisíc celkově bakterií v 1 ml, 221 tisíc somatických buněk v 1 ml mléka.V Litvě je zavedený systém mléčných kvót a v přímých platbách platí struktura stejná jako v EU.
Z pohledu evropské komise
Dr. Markus Holzer z Rakouska pracuje v Evropské komisi v Bruselu, proto se v přednášce věnoval především tématům zemědělské politiky z pohledu evropského úředníka.
Na úvod objasnil některé důležité lhůty a data pro zemědělskou oblast: v roce 2000 se hodnotila v poločase Agenda 2000, v roce 2003 má být předána zpráva o cukrovce, olivovém oleji a víně a mají být předložené varianty pro jednání WTO. V roce 2004 budou hodnotit v polovině politiku venkovského rozvoje, v roce 2005 má být ukončené provedení Agendy 2000 a kola jednání WTO, v roce 2003 by měl skončit tzv. cukerní řád, v roce 2008 má zaniknout systém mléčných kvót.
V letech 1989 až 1991 se na zemědělských výdajích unie podílely z 10 % přímé platby a 90 % financí mířilo do podpory trhu (exportní příplatky a intervence). V roce 2006 budou už přímé platby spotřebovávat 68 % výdajů, 21 % připadne na podporu trhu a 11 % na venkovský rozvoj. „Je nutné dosáhnout snížení nadprodukce vyvolané přímými platbami, budovat venkovskou politiku rozvoje silněji,“ to považuje přednášející za důležitý hospodářský úkol, přitom dodává: „Je třeba snížit byrokratizaci.“
Pokud jde o rozvoj venkovského prostoru je nutné:
- přidat novou kapitolu do vyhlášky k venkovskému prostoru týkající se zabezpečení kvality a certifikace,
- zpracovat novou kapitolu dodržování standardů (časově omezená degresivní pomoc pro zavedení zákonem předepsaných standardů),
- pomoc při provádění auditu.
Vznikají nové požadavky na ochranu zvířat, která se stala součástí kapitoly zemědělské ochrany životního prostředí. Využívá se systém prémií za dodržování měřítek nad rámec zákonného standardu. Navýšení o 10 % se chystá pro spolufinancování zemědělské ochrany životního prostředí a ochrany zvířat. K dodržování předpisů by měla být zavedena tzv. křížová shoda (cross-compliance) jako sankční instrument. Provinění proti nedodržení předpisů unie vede ke krácení přímých plateb. Křížová shoda se prokazuje povinným auditem pro podniky, které dostanou více než 5000 eur ročně jako přímé platby.
Jak dosáhnout cílů zemědělské politiky unie? Navrhuje se podporovat kvalitu, nikoliv kvantitu, pomoci farmářům produkovat pro trh místo pro podpory, podpořit plošné a udržitelné zemědělství ve všech regionech. Z pohledu chování společnosti je třeba získat lepší pochopení a také důvěru spotřebitelů. V rámci jednání WTO by se měla unie dostat do ofenzívy, oproti Urugayskému kolu.
