Pěstování a přednosti ozimého žita jako objemného krmiva

Ozimé žito je v současné době využíváno jako meziplodina, kterou sklízíme za účelem konzervace na konci sloupkování či na začátku metání. V případě sklizně ozimého žita ke konzervaci v cca polovině května se nabízí možnost zasetí následné plodiny, nejčastěji pak silážní kukuřice. Zde je však nezbytně nutné striktně dodržet výběr správného hybridu s příslušným číslem FAO.

Z pícninářského hlediska představují meziplodiny velmi různorodou skupinu plodin s rozdílnou krmnou hodnotou. Pouze ozimé meziplodiny lze z hlediska produkce biomasy, považovat za stabilní zdroj píce, neboť tato kategorie meziplodin má dostatek času, tepla a půdní vláhy (nahromaděné přes zimu) k vytvoření dostatečného výnosu píce i s možností její následné konzervace. Je známo, že kvalita píce klesá s postupující vývojovou fází rostlin. Snížení nutriční hodnoty píce se nejčastěji projevuje snížením stravitelnosti organických živin, obsahu hrubého proteinu (dusíkatých látek) a koncentrace netto energie (NEL) při současném zvýšení obsahu hrubé vlákniny. Kvalita píce je modifikována rovněž vlivem vnějších podmínek, zejména rozložením vodních srážek, teplotním vývojem v průběhu vegetace, agrotechnickými opatřeními, které ovlivňují vývoj rostlin. Dosažená kvalita píce je tedy výslednou kombinací druhu rostliny (příp. odrůdy) a dosažené vývojové fáze v interakci s vnějšími podmínkami prostředí. K pícninářským účelům lze ozimé žito pěstovat ve všech výrobních oblastech, včetně oblastí pastevních hospodářství, při chovu skotu bez tržní produkce mléka (BTPM). Porosty ozimého žita se často využívají i jako krycí plodina pro podsev jetelovin a travních porostů.

Pěstování žita na zelenou píci na siláž

Petr et al. (2008) konstatují, že třetí, nejvíce pěstovanou obilninou na zelenou píci bylo dříve po silážní kukuřici a ovsu právě žito (Secale cereale L.). Moderní odrůdy ozimého žita se vyznačují celou řadou předností co do výživné hodnoty, tak i do technologie konzervace. Výnosová jistota a časná sklizeň patří rovněž k jeho největším agrotechnickým přednostem. U žita si pěstitelé vysoce cení tolerantnost k horším agroekologickým podmínkám, mrazuvzdornost, nenáročnost na předplodinu, fytosanitární účinek a vyšší toleranci ke kyselým půdám. 

Nutriční význam ozimého žita

Zelená a čerstvá krmiva jsou velmi dobrým zdrojem vitaminů C, E a K a také β-karotenu. Výživná hodnota zelených a čerstvých krmiv se v průběhu vegetace významně mění, hlavně v závislosti na fenologické fázi v době sklizně, půdě, agrotechnice pěstování, hnojení a na klimatických podmínkách v daném roce.

Ing. Jan Pazdera^1,2;

doc. Ing. Ladislav Varga, PhD²;

prof. Ing. Miroslav Juráček, PhD.³;

prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.⁴;

doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.⁴

¹Ústav agronomických vied, FAPZ, SPU v Nitre,

²KWS OSIVA, s. r. o.,

³Ústav výživy a genomiky, FAPZ, SPU v Nitre,

⁴Ústav výživy zvířat a pícninářství, AF, Mendelova univerzita v Brně

Kontakt: jenda.pazdera@seznam.cz

 Více najdete v Krmivářství 2/2024.