Již více než dvacet let se romanovské ovce u nás chovají v čistokrevné plemenitbě. Nastartovaný proces intenzivního šlechtění byl natolik úspěšný, že se Česká republika stala exportní velmocí ve vývozu plemenného materiálu. To samozřejmě mělo vliv jak na počet u nás chovaných romanovských ovcí, tak i chovatelů. Jestliže v roce 2000 bylo do kontroly užitkovosti zapojeno 426 bahnic z jedenácti chovů, v roce 2003 to bylo již 1511 bahnic ze šestnácti chovů, přičemž za další tři roky se plemenitbou zabývalo již dvaapadesát chovatelů romanovských ovcí. Bohužel, od roku 2009 počet romanovských bahnic stagnuje na úrovni okolo 800 kusů a do kontroly užitkovosti je zapojeno 35 chovatelů.
Přestože romanovské ovce jsou díky své bezkonkurenční plodnosti považované za jedno z nejekonomičtějších plemen, v našich chovech jejich počty klesají. Ještě v roce 2021 bylo v kontrole užitkovosti přes osm set bahnic (803 kusů), loni se jejich počet snížil téměř o polovinu, respektive na aktuálních 468 kusů.
K dlouholetým chovatelům romanovských ovcí rozhodně patří Miroslav Vjater, který v Hradištku na Nymbursku založil chovné stádo v roce 2000. Základ jeho chovu položily bahnice od Jaroslava Linharta z Horní Kamenice a beran linie Rosen od Jiřího Víznera z Vrdů na Kutnohorsku. U základního stáda deseti bahnic chovatel aktuálně využívá tři berany reprezentující linie Rarach a Remus.
Při výběru plemenných zvířat se dbá zejména na to, aby se zachovali původní vlastnosti romanovských ovcí, tj. plodnost, vynikající mateřské vlastnosti a mléčnost.
„Do chovu vybírám zvířata z početných, dobře rostoucích vrhů, plodnost ale poznám až po prvních porodech. Při obměně kmenového stáda si ponechám asi čtyři nejlepší jehnice z daného ročníku, z nichž většinou polovinu vyřadím po prvních porodech. Podle mého názoru se dá o dobrém výsledku hovořit tehdy, pokud ovce zapouštěná přibližně v osmém měsíci věku a v optimální hmotnosti okolo 45 kg má na prvním vrhu trojčata. Neméně důležité je i mateřské chování a mléčnost, které je žádoucí zohledňovat při výběru zvířat. Podle své filosofie stavím chov na bahnicích, protože efekt matky je u romanovských ovcí klíčový. Pokud bych kupoval plemenného berana, zajímala by mne právě celoživotní produkce jeho matky, a to minimálně dva a více roků nazpět. Z vlastního odchovu pak upřednostňuji beránky s dobrou růstovou schopností a konverzí krmiva,“ vysvětlil Miroslav Vjater.
Kmenové stádo bahnic Miroslava Vjatera patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu, co se v České republice chová. K zapouštění chovatel využívá výhradně linie beranů s vysokou plemennou hodnotou a výslednou třídou Elita Rekord. Vedle genetické kvality plemenného materiálu je chov romanovské ovce v Hradištku výjimečný i dosahovanou vysokou hmotností odchovaných jehňat. V prestižním vyhodnocování nejlepších chovů podle průměrné produkce jehňat (v kilogramech na bahnici ve 100 dnech věku jehňat v daném roce) Miroslav Vjater patří k nejproduktivnějším chovatelům v republice. V kategorii chovů do 50 bahnic potvrdil vynikající chovatelskou úroveň i loni, kdy od sedmi bahnic dosáhl průměrnou roční produkci 118 kg, když odchoval 24 jehňata o průměrné živé hmotnosti 34,7 kg. Tímto výsledkem si tak i v roce 2022 vysloužil první místo, přičemž od roku 2005 je to již jeho deváté prvenství.
„Pokud jde o záměry do budoucna, navyšovat počet zvířat již ve svém věku nebudu. Byl by to ale problém i kvůli omezeným možnostem pastvy. A pokud bych měl vyslovit přání, tak určitě bych uvítal, kdyby se šlechtitelská práce v Klubu chovatelů romanovských ovcí zjednodušila a nebyla tolik ovlivňována exportem a osobními ambicemi. Také by napomohlo zpřehlednit a zjednodušit systém hodnocení zvířat, který by byl pro chovatele srozumitelnější. Opětovnému navýšení stavů romanovských ovcí by mohla pomoci nejen lepší prezentace plemene a nerušení výstav, ale také propagace kvalitního masa, která je bohužel prakticky nulová,“ dodal na závěr našeho setkání Miroslav Vjater.*
