Velký počet selat ve vrhu se stal aktuálním tématem nejen pro podniky s repopulovanými chovy prasat, ale i pro ty, kteří o změně genetiky teprve uvažují. O tom, co chov výkonné genetiky prasat obnáší, se domácí producenti zástavových selat a vepřového masa mohli dozvědět na včerejší odborné konferenci ve Stříteži u Jihlavy, kterou pod názvem Management velkých vrhů uspořádala společnost Sano – Moderní výživa zvířat spol. s r. o. ve spolupráci s Německou společností zemědělců (DLG).
V odborné části se chovatelskému publiku zaplněného konferenčního sálu hotelu Tři věžičky představili dva přední němečtí specialisté – Dr. Manfred Weber (vedoucí referátu chovu a šlechtění prasat při Zemském úřadu pro zemědělství, les a zahradnictví - LLFG v Sasku-Anhaltsku) a Wilfried Brede (konzultant v Serviceteam Alsfeld GmbH). Ve svých vystoupeních poukázali jednak na dílčí změny v systému výživy prasnic a selat, jednak v koncepci ustájení, které limitují efektivní využití genetického potenciálu zvířat.
V souvislosti se stoupající biologickou užitkovostí moderních genotypů prasat již bylo mnohokrát řečeno, že nemá smysl hnát se za maximální užitkovostí bez ekonomického profitu. Například v Německu se v tomto kontextu považuje za nejideálnější 28 až 30 odchovaných selat od prasnice. Uvedený evropský model optimální užitkovosti prasnic však ale třeba vůbec nekoresponduje s ekonomikou chovatelů v USA, kde vykazují rentabilitu na úrovni 22 až 24 odchovaných selat.
Z vystoupení Dr. Webera vyplynulo, že s navyšováním počtu selat ve vrhu úměrně rostou ztráty. Změnou managementu odchovu však lze docílit jejich významného snížení. Zvýšení porodní hmotnosti selat a včasný příjem kolostra jsou základními kameny avizované nové koncepce. Porodní hmotnost selat ovlivňuje délka březosti, která již prakticky nemusí odpovídat v praxi zavedené době tří měsíců, tří týdnů a stejného počtu dnů. Alespoň ne u prasnic dánské genetiky, u nichž přicházejí porody 117. až 118. den březosti. To je důležitá informace pro chovy, kde praktikují hormonální synchronizaci porodů.
„Každý den březosti se zvyšuje hmotnost selete o 100 g, což v početných vrzích významně zvyšuje jeho šance na přežití. Velikost vrhu je vykoupena nižší hmotností selat, která významně ovlivňuje jejich přežitelnost. Slabší novorozená selata potřebují více času, aby se dostala ke strukům a napila se mleziva. Právě v takových případech je nezbytná pomoc porodního asistenta. Rychlost příjmu kolostra pak rozhoduje o tom, kolik sele získá potřebných imunoglobulinů, ale také energie a bílkovin v odpovídající koncentraci. Při optimálním managementu porodu se lze dostat se ztrátami na sajících selatech pod dvě procenta. A to by měl být pro každého chovatele více než dostatečný argument,“ uvedl mimo jiné ve svém vystoupení reprezentant Sasko - Anhaltské instituce LLFG.*
Více se dočtete v prosincovém čísle časopisu Náš chov.
