Červinka – původní skot středoevropských vysočin a podhorských oblastí je na seznamu ohrožených plemen nejen u nás, ale také v Německu a Polsku. Jejich zachování pro budoucí generace vychází z celosvětové snahy o udržení biologické diverzity. Vzhledem k dosahované užitkovosti červinky nemohou konkurovat moderním vyšlechtěným kombinovaným plemenům, jsou však perspektivní do extenzivních podmínek ekologického hospodaření v systému chovu bez tržní produkce mléka.
Snahy o záchranu původního plemene brachycerního skotu – červinek u nás začaly již před první světovou válkou, kdy bylo malé stádo umístěno ve školním statku Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. Po druhé světové válce se podobné snahy setkaly s nepochopením, a tak počátkem devadesátých let minulého století se česká červinka stala naším nejohroženějším plemenem.
Blýská se na lepší časy
Regenerace červinky se ujaly Vysoká škola zemědělská Praha a Jihočeská univerzita České Budějovice, které na projektu spolupracují s Výzkumným ústavem živočišné výroby. S využitím býků příbuzných červených plemen evropského horského typu (polských a německých) a dále embryí uchovávaných od roku 1997 se počty zvířat uznaných jako genetický zdroj pozvolna navyšují. Přesto všechno je chovatelská základna velmi úzká. Navíc v důsledku programu na ozdravování stád od IBR dojde zřejmě k opětovnému poklesu stavů zvířat ohroženého genofondu.
„V současné době se počet chovatelů české červinky už blíží dvacítce. Celkem máme v evidenci více než dvě stě zvířat, včetně letošních telat, která jsou zařazena v Národním programu konzervace a využití genetických zdrojů, i když zdaleka ne všechna odpovídají požadavkům kladeným na genetický zdroj. Současnou populaci českých červinek, respektive všechny rodokmeny odvozujeme od sedmnácti zakladatelek, jejichž otcem byli dva býci německého plemene angler. Údaje o jejich matkách bohužel už nejsou dohledatelné, z historie stáda však vyplývá, že to byly české červinky. Pro inseminaci byly k dispozici dávky dalších dvou býků – polobratrů, vnuků posledního prokazatelně čistokrevného českého býka odchovaného ve šlechtitelském podniku Melč. V jejich původu však dále figurují také býci fylogeneticky příbuzné polské červinky, u kterých se však vyskytoval větší nebo menší podíl vlivu intenzivních dojných plemen. O zařazení zvířat do národního programu rozhoduje odborná komise vytvořená ze zástupců z Klubu chovatelů české červinky, dále Plemenné knihy, Jihočeské univerzity, České zemědělské univerzity a z koordinačního pracoviště Výzkumného ústavu živočišné výroby. V červnu a červenci letošního roku komise vizuálně posoudila, změřila, popsala a komplexně vyhodnotila zvířata ze všech chovů, s výsledky budou chovatelé seznámeni během září. Zvířata zařazená do národního programu se budou moci chovat podle doporučeného připařovacího plánu. Jde totiž o to, aby původní geny v populaci byly nejen zachovány, ale aby se pokud možno ještě rozšířily na maximum možných kombinací. Respektování tohoto doporučení pak bude podmínkou pro nárokování dotace,” sdělila koordinátorka Národního programu na ochranu genetických zdrojů zvířat Ing. Věra Mátlová z Výzkumného ústavu živočišné výroby.
Bavorská inspirace
V rámci globální problematiky záchrany a uchování původních středoevropských plemen skotu, respektive červinek, se tak nabízí možnost spolupráce s chovateli ze sousedních středoevropských regionů. Jedním z nich je například Bavorsko, kde v severovýchodní části uvedené spolkové země chovaný místní ráz má velmi podobný původ jako červinky ze západních Čech.
O záchranu červinek v Německu usilují již od roku 1986. Jejich chov zastřešuje sdružení BAG–RHV (Bundesarbeitsgemeinschaft Rotes Höhenvieh), které tvoří vždy dva zástupci z každé chovatelské asociace v jednotlivých spolkových zemích, v níž se chovem červinek ještě zabývají. Dosud se původní plemeno červeného skotu chová v Hesensku, Severním Porýní-Vestfálsku, Dolním Sasku, Duryňsku, Sasku, Bavorsku a v Sasku-Anhaltsku. Členové sdružení, respektive zástupci asociací, pak společně vypracovávají metodiku stanovující směr ochrany ohroženého genofondu.
Ke zkušeným německým chovatelům červinek patří Günter Schulbes, na jehož rodinné farmě v bavorském Voitsbergu nedaleko Tännesbergu se chová bavorský ráz již více než čtyřicet let. „V současné době máme asi čtyřicet kusů základního stáda. Zaměřujeme se na produkci plemenných zvířat, nezařazené býčky kastrujeme a vykrmujeme. Vzhledem k vynikajícím mateřským vlastnostem a dobré mléčnosti matek telata mají velmi dobré přírůstky dosahující až 1500 g za den. Maso z vykrmených zvířat je chutné, jemně vláknité s lehce naznačeným mramorováním. Pokud jde o mléčnou užitkovost, tak je na úrovni okolo 4500 kg, s obsahem tuku 4,25 % a 3,5 % podílem bílkovin. Někteří chovatelé využívají červinky také k produkci biomléka, ale těch je menšina. Červinky jsou skromné, nenáročné a velmi dobře přizpůsobené drsným klimatickým podmínkách. Pro pastevní způsob chovu hovoří i její další vynikající vlastnost – chodivost, která je dána pevnými končetinami s korektním postojem a tvrdými paznehty. Obhospodařuji asi 40 ha zemědělské půdy v oblasti hornofalckého lesa. Současná moderní ochrana přírody staví nejen na ekologických aspektech, ale nabízí také alternativy pro zemědělství a agroturistiku. Se svým stádem tak p
