Tradiční chov drůbeže bývá spojován s velkými halami, vysokou koncentrací zvířat, možnými problémy s welfare i zdravotními problémy. Avšak ani „vyhnání“ drůbeže na čerstvý vzduch nemusí být zcela bez problémů. Vždy je třeba pamatovat na welfare, zdraví i zdravotní nezávadnost produktů.
Ačkoliv chov drůbeže probíhal v uzavřených halách celá desetiletí, tak zejména v posledních letech se stal terčem rozsáhlé kritiky, a to nejenom ze strany ochránců zvířat, a proběhla řada legislativních i praktických změn. Technologie halového chovu drůbeže bývá spojována s nedostatečným welfare a vysokým infekčním tlakem, přičemž řadě vážných zdravotních problémů pomáhaly bránit antibiotika v medikovaných krmných směsích. Avšak kvůli narůstající rezistenci patogenů došlo k výraznému omezení jejich použití a nutnosti hledat alternativní možnosti (ať už ve výživě nebo managementu chovu), jež by podpořily zdraví a přírůstky chované drůbeže a tím i efektivitu produkce drůbežího masa a vajec.
Mezi navrhovanými možnostmi byl i chov ve venkovních výbězích, což by především z hlediska welfare mělo přinášet příznivější podmínky, a to i z hlediska redukce infekčního tlaku. Jenže to neplatí vždy a za všech podmínek. Pohyb venku neznamená pro drůbež pouze to, že je na čerstvém vzduchu, denním světle a v travnatém výběhu se celé dny baví tím, že vyhledává něco dobrého k snědku. Drůbež se venku musí nejenom vypořádat s průběhem počasí, jež nemusí být vždy optimální – ať už jde o vysoké teploty, nebo naopak silný vítr či srážky, ale dostává se navíc do kontaktu s volně žijícími živočichy (nezřídka predátory či škůdci) anebo jejich výkaly, které mohou být zdrojem patogenů a způsobovat i velmi vážná onemocnění.
Podle entomologa Jeba Owena z Washington State University (WSU) mohou mít spotřebitelé podstatný vliv na dostupnost místních, ekologicky příznivých a udržitelných produktů, a tím pádem i na práci zemědělců či výrobců potravin. V chovech se minimalizuje používání chemických prostředků, včetně zkrmování tzv. medikovaných krmných směsí, rozšiřuje se spektrum chovaných plemen a hejna se vypouští z hal do výběhů. Ne vždy je to však doprovázeno dostatečnými znalostmi či zkušenostmi s riziky, která s venkovními chovy souvisí.
Alimentární nákazy, jež způsobují patogeny spojené s potravinami, představují například v USA více než devět milionů případů za rok. Nejčastější příčinou problémů je Campylobacter spp. z kontaminovaného kuřecího masa. Podle některých názorů může riziko přenosu původce onemocnění na člověka podstatně omezit minimalizace infekčního tlaku, k němuž může pomoci i návrat k tradiční chovatelské praxi našich předků, a tou je volný chov drůbeže s pravidelným střídáním dostatečně velkých travnatých ploch, což může zároveň zlepšit životní podmínky zvířat. Nicméně, porozumění vlivu jednotlivých faktorů životního prostředí a managementu farmy na prevalenci onemocnění může tyto snahy značně zkomplikovat.
