Temperament je důležitým znakem pro každodenní práci se zvířaty, a to nejenom se skotem. Když se budete o otázkách temperamentu zvířat bavit s kterýmkoliv chovatelem či ošetřovatelem, tak je po chvíli naprosto zřejmé, že takové příliš temperamentní zvíře není ve stádě či skupině ničím dobrým. Nejen že ostatní zvířata neustále vyrušuje, stresuje je a snižuje tak pohodu ve stáji, ale může být nebezpečným i pro chovatele či ošetřovatele, zejména pokud jsou u něho sklony k nepředvídatelnému chování nebo dokonce agresivitě. Často nezbývá nic jiného než takové zvíře ze stáda vyřadit, což znamená ztrátu – jak nákladů na odchov, tak plánované produkce.
Standardní metodou k hodnocení temperamentu je měření tzv. útěkového času, tedy rychlosti, s jakou se skot pohybuje například po vypuštění z ohrady. I když je dobré, aby měly činnosti, při kterých je potřeba zvířata převést na farmě z bodu A do bodu B, určité tempo, tak chovatelé a ošetřovatelé přece jenom raději vidí skot, který se pohybuje spíše pomalu a klidně, než rychle a chaoticky s jasnými známkami stresu či dokonce s projevy agresivního chování. Podezření na dědičnost temperamentu bylo již řadou studií prokázáno. Zjistilo se, že geny známé svým příspěvkem k poruchám autistického spektra také ovlivňují temperament skotu. Stejné geny se objevují stále znovu a znovu. Některé varianty DNA jsou v určitých genech běžnější u osob s autismem, zatímco u skotu jsou určité varianty DNA ve stejných genech spojené se strachem v nových situacích a reaktivním temperamentem.
Pohodu zvířat lze hodnotit řadou způsobů. U skotu ve stájích se nejčastěji sledují projevy jejich chování, nejčastěji ochota k příjmu krmiva, ležení a přežvykování, pohyb po stáji, ale jen málokdo věnuje pozornost běžným zvukovým projevům. Na jedné straně může padnout otázka, proč by chovatelé měli věnovat pozornost něčemu tak běžnému, jako je bučení krav. O tom, že krávy bučí, se ví, proto se také říká, že i ta kráva zabučí, když člověk vstoupí, ale ne vždy si každý, kdo je poslouchá uvědomuje, jak různé jsou jejich zvukové projevy a co vše mohou jejich intenzitou a intonací dávat najevo. Krávy si spolu „povídají“, ale „oslovují“ i člověka, a projevují svou vlastní identitu, nálady a potřeby prostřednictvím různých výšek hlasu.
Jedna ze studií se věnovala zkoumání hlasové komunikace skotu a jejímu využití k hodnocení welfare na chovech dojeného skotu. Z výsledků určila, že jednotlivá zvířata v různých pozitivních či negativních situacích vytváří různé vokální sekvence. Ty jim pomáhají, jak udržet kontakt se stádem, tak vyjádřit aktuální pocity – rozčilení, vzrušení, zájem, tíseň, bolest atp. Závěrem jejího výzkumu bylo doporučení farmářům, aby se pokusili integrovat znalosti individuálních zvukových projevů do svých každodenních činností na farmě. Prostřednictvím získaných poznatků týkajících se vokalizace, by chovatelé a ošetřovatelé mohli být schopní časně identifikovat jednotlivá zvířata a jejich aktuální emoční stav, což by mělo přispět k dalšímu zlepšení welfare. Zejména díky tomu, že by bylo možné včas odhalit ty jedince, kteří vyžadují individuální péči a tu jim zajistit. Jak známo, čas jsou peníze, zejména v případě, kdy se jedná o odstranění stresových faktorů či zahájení odpovídající léčby, čímž se minimalizují náklady a ztráty.*
S využitím zahraničních materiálů připravila Ing. Anna Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 9/2021.
