Každý si určitě už někdy řekl, že ještě „tohle“ je potřeba zvládnout a pak už bude klid. A nejspíš se objevilo něco dalšího a všechno zase pokračovalo. Ani pořízení toho nejmodernějšího vybavení a nejpropracovanější stájové technologie neznamená, že je už navěky vystaráno. Pokrok se prostě nedá zastavit a každá technologie dříve či později podlehne v souboji s těmi novými a modernějšími.
Na počátku novodobé historie chovu skotu podlehly vývoji vazné stáje s dojením na stáních. V rámci zvyšování produktivity práce a zlepšování welfare bylo a je třeba řešit, jak se s nedostatky zastaralých a zastarávajících stájí vypořádat a obstát v konkurenčních podmínkách. Postavení nové stáje ale nebylo a není v možnostech každého chovatele. V první řadě je to pořádně drahé. Kromě toho mohou být překážkou úřady a blízké obce, které nemusí být nadšené ze záměru takových staveb. Hlavně když jde o některou z top lokalit, kde se to jen hemží developery či jinými podnikateli a podnikavci, jejichž snahou je vytváření více či méně luxusních satelitů, nebo větších a modernějších komerčních zón.
V důsledku toho (a také s ohledem na nestabilitu mléčného trhu) se chovatelé častěji pouštěli do různých rekonstrukcí. Zvládnout se dají více či méně vlastními silami, ale ani v tomto případě by se neměla podcenit volba projektanta, který zvládne vytvořit takový návrh, aby upravené stáje vyhovovaly nejen chovaným zvířatům, ale i ošetřovatelům. Ono totiž není vůbec snadné měnit technologie, u kterých se po pár týdnech či měsících zjistí, že nefungují tak, jak by měly a trpí tím zvířata i lidé.
Nejčastější úpravy posledních desetiletí mají za úkol nejen zajištění optimálního mikroklima na stájích a pohodlné lehací boxy pro zvířata, ale čím dál častěji řeší problematiku nedostatku kvalifikovaných či aspoň šikovných a spolehlivých pracovníků.
