Po řadě diskusí jsem zjistil, jak nejasná je situace ohledně posílání nechodícího skotu na jatka. Na výročním setkání chovatelů holštýnského skotu jsem si proto na toto téma připravil přednášku a následně vznikl i tento článek. Ochrana hospodářských zvířat na konci jejich života by totiž měla být samozřejmostí pro chovatele i pro veterinární lékaře.
Úvodem je nutno sdělit, co na tuto problematiku říká legislativa, kterou upravují následující listiny:
Tato legislativa říká hlavně, že poraněná zvířata a zvířata s fyziologickými potížemi nebo patologickými stavy se nepovažují za způsobilá k přepravě, zejména pokud se bez bolesti nebo pomoci nemohou sama pohybovat, mají velké otevřené rány nebo výhřezy, jde o březí zvířata, u nichž již uplynulo 90 % či více očekávané doby březosti, nebo jde o samice, které porodily v předcházejícím týdnu. Dále říká, že pokud je přežívání nemocného, vyčerpaného nebo zraněného zvířete spojeno s jeho nepřiměřeným utrpením, provede se jeho porážka nebo utracení na místě, kde k nemoci, vyčerpání nebo zranění zvířete došlo. Pokud chovatel hodlá přepravovat nemocné, vyčerpané nebo zraněné zvíře k porážce na jatkách, je povinen si vyžádat vyšetření a zhodnocení jeho stavu soukromým veterinárním lékařem, který způsobilost zvířete pro přepravu posoudí a v případě souhlasu uvede tuto skutečnost v doprovodné dokumentaci.
Z této legislativy je zřejmé, že nemocné chodící zvíře lze na jatka poslat pouze po schválení ošetřujícím veterinárním lékařem a že zvíře vyloučené z přepravy lze porazit pouze přímo na farmě a na auto ho vytáhnout až po jeho omráčení a vykrvení.
Co vše je tedy potřeba zajistit, aby mohla porážka na farmě proběhnout? Za prvé je potřeba mít jatka, která ji provedou.
...
Více v článku MVDr. Martina Vlčka, Ph.D., v Našem chovu 3/2024, který vychází 1. března.*
