Vědečtí pracovníci ve výživě zvířat v USA uskutečnili srovnávací výzkum k prokázání variability zdrojů sójové moučky z různých míst planety.
Tým výzkumných pracovníků vedli prof. Hans H. Stein a Vanessa Lagos z univertity v Ullinois, laboratoře výživy monogastrických zvířat. Sójová moučka byla získána z USA, Brazilie, Argentiny, Indie a Číny. Výzkumníci provedli pokus ke zjištění, jak kolísá standardizovaná ileální stravitelnost hrubého proteinu a aminokyselin mezi těmito zdroji.
Mezi výživáři je obecně známé tvrzení: „Sójová moučka je přední zdroj vysoce kvalitních rostlinných bílkovin do krmiv pro prasata.“ Nicméně výživná hodnota sójové moučky může kolísat mezi zdroji. Na variabilitě se může podílet mnoho faktorů – genetické rozdíly u druhů sójových bobů, odlišnosti klimatu, půdního typu, použití hnojiv a podmínek zpracování.
Materiál a metody
Vědečtí pracovníci popsali, jak do pokusu zařadili 24 různých vzorků sójové moučky. Po pěti vzorcích bylo shromážděno z USA, Brazílie, Argentiny a Číny a čtyři vzorky pocházely z Indie. V pokusu bylo použito 25 rostoucích kastrovaných kanečků o původní počáteční hmotnosti 53 kg s T kanylou v distálním ileu. V každé z osmi period bylo každé zvíře krmeno jednou z 25 diet, takže bylo osm replikací pro každé krmivo. K odhadu bazálních endogenních ztrát bílkovin a aminokyselin bylo využito diety založené na bezdusíkaté kukuřici s významným podílem škrobu. Základem ostatních 24 diet byla směs kukuřičného škrobu a 24 zdrojů sójové moučky.
Ladislav Slavík
Celý článek najdete v Krmivářství 3/2017
