Člověk a kůň, to je spojenectví trvající už celé věky. Koně člověku pomáhali a pomáhají při práci nebo jsou součástí jeho sportovních či volnočasových aktivit. K úspěšné spolupráci a pohodovým vztahům je důležité vzájemné porozumění. Což ovšem platí nejenom pro vztah koně a člověka.
Všude, kde dochází k interakci minimálně dvou jedinců, je potřebná znalost komunikačních prostředků a signálů, které vyjadřují potřeby a emoční stav toho kterého jedince. Správná interpretace těchto signálů je důležitá pro další vývoj situace. Přátelství či nepřátelství, pohoda či nepohoda jsou jen zlomkem z celé široké škály emocí, které jsou v běžném životě vyjadřovány a spatřovány. Správné vyjádření a pochopení emocí je důležité nejenom mezi lidmi, ale i ve vztahu mezi člověkem a zvířaty. Ano, staré známé rčení, že pes, který štěká, nekouše, nám budiž příkladem a vzpomeňme na Saturninova přítele, doktora Vlacha, který k němu dodává: „Kousali všichni.“ Ale na druhou stranu víme, že krom zvuku, je důležitý také postoj těla a mimika, takže platí spíš, že ne každý pes, který štěká, (ne)kouše. Stejně je tomu tak i s jinými živočišnými druhy. Zkušené oko záhy pozná, jakou emoci k nám dotyčný jedinec cítí, a to zejména u těch, se kterými se setkáváme pravidelně. A je tomu tak i naopak. Zvíře, se kterým jsme často v kontaktu, obvykle dobře odhadne, jak je na tom člověk. A to i v případě, že se člověk snaží chovat jinak, než se cítí.
Vědci z Hokkaido University předvedli, že koně dovedou velmi dobře zpracovat výrazy lidské tváře a tón hlasu a díky tomu si uvědomují lidské emoce. A to dokonce bez ohledu na to, zda je jim dotyčná osoba známá či nikoliv.
Jedna ze studií ukázala, že tato stádová zvířata disponují vysoce rozvinutými komunikačními schopnostmi a dovedou vyčíst emoce z tváře a zvukových projevů ostatních členů stáda, ale nejenom jich. Díky tomu, že byli koně dlouhá léta využíváni jako pracovní zvířata, ale také jako společníci při sportu a jiném aktivním trávení volného času, tak došlo k vytvoření úzkého vztahu mezi nimi a člověkem. V podstatě došlo k podobnému „propojení“ jaké známe ze vztahu člověka a psa. Právě psi jsou velmi dobře známí svými schopnostmi spojit si výraz lidské tváře a melodii hlasu s emocemi člověka a tomu také přizpůsobit svoje chování, ale o schopnostech koní, vytvářet si stejné asociace se toho vědělo jen velmi málo.
Docentka Ayaka Takimoto z Hokkaido University, student Kosuke Nakamura z University of Tokyo a bývalý profesor Toshikazu Hasegawa z University of Tokyo zkoumali s pomocí metody, která bývá používána při testování kognitivního vývoje nemluvňat, zda koně dovedou vnímat lidské emoce tzv. cross-modálně při spojení vizuálního vjemu v podobě výrazu lidského obličeje a sluchového vjemu, který přestavuje tón lidského hlasu. Také testovali, zda má na toto vnímání vliv skutečnost, že se jedná o koni známého či cizího člověka.
V rámci testu byly koním ukázány na obrazovce fotografie lidí se šťastným výrazem ve tváři nebo naopak se zlostným výrazem a k tomu měli možnost z reproduktoru za obrazovkou poslouchat i předem nahraný záznam lidského hlasu, který buď chválil, nebo nadával. Koním byly prezentovány jak emočně souladné dvojice, kdy výraz tváře na obrázku odpovídal hlasovému projevu z reproduktoru, ale i nesouladné kombinace vizuálního a sluchového vjemu.
