V souvislosti s vlčí hrozbou se již několik let mění pohled na technologii chovu ovcí. Chovatelé upouští od klasického oplůtkového chovu ovcí a využívají jakýsi hybrid, tedy pasou ovce během dne v oplůtku a v podvečer je přehánějí do ohrady nebo přístřešku, kde jsou lépe chráněny před vlky. V období bahnění chovatelé navíc drží časně ráno služby u stáda ani ne proto, aby pomáhali s komplikovanými porody, ale aby ochránili stádo před predátory, k nimž vedle vlků patří také toulaví psi a lišky, ale i krkavci.
Změny se týkají jednak konstrukčních prvků oplocení, jednak managementu pastvy. Zejména ve vlčích oblastech se chovatelé snaží zvýšit výšku oplocení. Pevné ohrady většinou zcela nebo částečně nahrazují elektrickým oplocením, ať už v podobě vodivých drátů nebo elektrických sítí. V některých případech se pevné ploty navyšují právě o prvky elektrického ohradníku.
Další novinkou je denní přehánění ovcí z pastviny na bezpečné místo. Nyní se těžké masné ovečky, které se většinou chovají, nutí k dennímu pochodu. Do jaké míry jim to ale vadí? Záleží na vzdálenostech. Většinou nejsou tak velké jako když se v dřívějších dobách chovali vlnařské ovce, které se pásly na volno bez oplocení. Vzdálenost denního pochodu ovcí lze však zkrátit vybudováním košáru na pastvině. I dříve se používaly košáry, ale jejich oplocení bývalo nízké a ovce v nich byly dost nahuštěné. Nyní jsou košáry konstrukčně odlišné, říká se jim „kotelnice a především mají ochránit ovce před vlky. Jednak tím, že jsou podstatně vyšší a jednak opatřením proti podhrabání.
Další změnou je častější využívání ovčáckých psů k přesunům ovcí. Zatímco border kolie ovládají ovce z velké vzdálenosti, ostatní ovčácká plemena psů se většinou pohybují poměrně těsně za stádem. Protože v oplůtkovém systému chovu se ovce nepřikrmují, není ani možné nalákat je „harašením“ kbelíku. Před člověkem mají spíše respekt a neradi se k němu přibližují. Jestliže je však ovládá pes, hledají u člověka záchranu. Pro manipulaci se zvířaty mezi oplůtky je jednoznačně nejlepší pořídit si border kolii, eventuálně australskou kelpii. Pokud ale majitel hodlá s ovcemi kočovat a pást je na volno, pak připadá v úvahu celá řada plemen ovčáckých psů, od německého ovčáka, přes skotskou kolii, holandského ovčáka, australského ovčáka, beaucerona, welsh corgi, až po maďarská plemena, jako je například mudi.
Zásadní změnou vyvolanou stále častějšími útoky vlků je velké pastevecké plemeno psa, který stádo hlídá čtyřiadvacet hodin denně, zejména však v noci. Pes je součástí stáda, ovce se ho nebojí, ale vzbuzuje respekt u predátorů i turistů, kteří by si třeba chtěli zkrátit cestu přes pastvinu. Pro hlídání stáda se hodí psi mohutnější, jako jsou například kavkazský pastevecký pes, šarplaninec, nebo slovenský čuvač. Doporučuje se mít u stáda dva pastevecké psy, aby se mohli vzájemně doplňovat.
Více se dočtete v článku Ing. Radko Loučky, který vychází v listopadovém čísle časopisu Náš chov.
